Článek
Právě láska sehrála hlavní roli v tom, proč Šteflovičová do Rakouska odešla. „Moje partnerka tam žije už pět let. Pocházíme obě od Hodonína, takže o sobě víme už třináct let, ale teprve před rokem a půl jsme se daly dohromady. Přestěhovala jsem se za ní do města, které leží asi hodinu od Salcburku,“ popsala Novinkám a dodala, že Čechů do Rakouska přesidluje hodně, mimo jiné za prací.
Vzhledem k blízkosti nenaráží krajané ani na žádné výrazné kulturní rozdíly. „Překvapilo mě akorát to, že Rakousko je v určitých věcech pozadu. Pro nás je třeba automatické, že platíme přes QR kód, tady je to v zárodku,“ vysvětlila Šteflovičová.
V čem jsou naopak Rakušané napřed, je tolerance vůči menšinám. „Nám jakožto lesbickému páru se tady žije skvěle. Místní nás neodsuzují, naopak LGBT komunita se v Rakousku vyloženě podporuje, čehož si cením. A mají tu i manželství pro všechny. Já pocházím z malé vesnice na Moravě, kde vás spousta lidí zavrhne, aniž by vás znali. Jednou mi někdo řekl, že ve skutečnosti nejsem lesba, ale že mám holku jen proto, že je to teď v módě. To mě pobavilo,“ konstatovala.
Tolerance a respekt se přitom nijak nestřetávají s tradicemi, které jsou v Rakousku stále živé. Podle Šteflovičové je běžné, že lidé nosí kroje při každodenních činnostech, samozřejmě i do kostela, oděn je v nich i personál restaurací. Jako rodačce z Moravy jí něco takového však nepřijde zvláštní. „U nás na jižní Moravě se také nosí kroj a dodržujeme tradice. Máme hody, plesy… Já sama jsem vyrůstala v křesťanské rodině, takže jsem chodila v kroji i do kostela, ale tedy jen o velkých svátcích.“
Do Rakouska se Šteflovičová odstěhovala za partnerkou.
Nejde ovšem jen o respekt vůči menšinám, Rakušané jsou prý obecně přátelští a přistěhovalci tak nemají problém zapadnout. „Jsou milí, vstřícní a také velmi pohostinní. A mám pocit, že o Češích si myslí samé dobré věci; třeba že jsme pracovití a příjemní. Já osobně to tak nevidím, proto odjakživa z Česka utíkám. Když ve vlasti někoho pozdravím na ulici, odpověď nedostanu. V Rakousku mě pozdraví ještě dřív, než to stihnu já.“
Podle Šteflovičové by se proto Češi mohli od Rakušanů učit nejen přátelskosti, ale i milé povaze. „A mohli by šířit méně nenávisti,“ dodala. Zároveň však připustila, že se krajané umí semknout, aby pomohli ostatním v nouzi, třeba jako v případu tornáda na Moravě.