Článek
Dům č. 53 stojí v ulici Hrdinů Monte Cassino. Oblast má dlouhou historii. V jejím bezprostředním okolí se už ve 12. století nacházela původní rybářská osada. Později ulice propojovala Horní a Dolní část města. Nakonec se z ní vlivem stále narůstajícího množství návštěvníků, kteří sem jezdí jak za lázeňskou léčbou, tak jedinečnou atmosférou, stala působivá pěší zóna plná načančaných podniků.
Nechtěná stavba
Stavba Křivého domku vzbuzovala už před realizací značné kontroverze. Secesní architektura lázeňských vil a eklekticismus reprezentovaný alpským štychem bohatých švýcarských letovisek a romantickým historismem jsou docela jiný šálek kávy.
Křivý dům byl původně nechtěnou atrakcí, dnes je ústředním bodem zájmu turistů.
Majitelům výstavních domů byly dokonce svého času sníženy daně z nemovitosti za zdobnost, což se ukázalo být velmi účinnou motivací. Arkýře, balkony, balustrády, ochozy, římsy a věžičky tak ve městě přibývaly jako houby po dešti. A v tomto specifickém mikroklimatu byl roku 2004 dostavěn postmoderní snový až lehce komický Křivý dům.
Polská dobrota, ze které se přibírá už pohledem. Množství kalorií je skoro vulgární
Realizovali jej architekti Szotyńscy & Zaleski a je inspirován pohádkovými ilustracemi dvou umělců, Poláka Jana Marcina Szancera a surrealistickými kresbami Švéda Pera Dahlberga.
Stavba za svůj design získala několik ocenění a je mimo jiné i jedním ze sedmi divů Trojměstí, souměstí, které kromě Sopot zahrnuje i sousední Gdaňsk a Gdyni.
Snová architektura
Svým nevšedním hravým tvarem dům lehce evokuje Gaudího stavby ve španělské Barceloně, hrou s geometrií zase Čechům může připomínat Tančící dům v Praze. Krzywy Domek je součástí obchodního centra, sídlí v něm kavárna, restaurace, ale i soukromá klinika, kasino, rádio či bankomaty.
„Mnoha místním lidem byl Křivý dům trnem v oku, ale, jak už to tak bývá, po počátečních protestech se stal jedním z největších turistických lákadel Sopot,“ popisuje zdejší rodák Sebastian, který v brzkých ranních hodinách venčí na stále ještě téměř opuštěné pěší zóně svého shih-tzu.
„Ne že by to bylo potřeba, už tehdy jsme měli turistů až až. Jen počkejte za pár hodin,“ uchechtne se a zamíří směrem k molu na pláži, které je s více než 511 metry nejdelším dřevěným v Evropě.
Interiér domu působí vzhledem k exteriéru poměrně nenápadně.
A má pravdu, dopoledne už to na ulici vypadá jako na 1. máje. Skutečnost, že vskutku je První máj, je čistě náhodná.
„Je tady tak plno vždycky, nebo je to tím svátkem?“ táži se průvodce, jenž turistům ukazuje krásy Sopot v humánnější denní době. „Tohle a plno,“ zasměje se, „tohle nic není, v létě tu lidé chodí jako tučňáci. Vždyť sem jezdí na dovolenou polovina Poláků a nemalá část jejich sousedů.“
Zamyšleně se rozhlédnu po rozjásané, avšak na mě už příliš davové prázdninové atmosféře a spokojeně se usměju při vzpomínce na časnou ranní vycházku. Je dobré uchýlit se do klidu Solanky, léčivé slané vody zdejších lázní. Ta pravá doba na soukromé objevování opět přijde. A že v Sopotech je hodně co objevit. Ale až zítra. Jen co zakokrhá kohout.