Japonské sakury: Klima si s nimi nepěkně zahrává

Když se letos na přelomu března a dubna, snad na den přesně, jak to bývá obvyklé, plně rozvinuly křehké narůžovělé kvítky třešní, obyvatelé jediného císařství na světě pocítili obzvláštní radost. Začátek sezony v Tokiu se totiž takřka dokonale shodoval s utlumením opatření proti covidu-19. Tokijská guvernérka Juriko Koikeová přesto vyzvala obyvatele, aby se během hanami vyhýbali větším uskupením a „prostě se procházeli“ parky a prohlíželi si květy.

„Pod termínem hanami si představte lidová shromáždění, při nichž se Japonci klaní květům a oddávají se na své poměry hlučným, možná až hrubým rozkoším. A nejsou to jen tak nějaké oslavy — lidé se setkávají v parcích, sejde se rodina i přátelé a vzorně dodržují tradice. Zpívají, tancují, na dekách a v kimonech si vychutnávají tradiční speciality a popíjejí rýžové víno saké,“ líčí Glenn Masonová, dlouholetá zpravodajka listu The Boston Globe v Tokiu.

„Připravit Japonce o rozkvetlé třešně, to by bylo jako odebrat Italům objetí,“ vzkázala s předstihem guvernérka Koikeová na začátku pandemie. „Hanami zmírnily stres ze soužití s novodobou nákazou a hrozbou nezadržitelných klimatických změn. Třešňové květy jsou koneckonců symbolem křehkosti života,“ podotkl list Asahi šimbun.

Japonsko slaví svátek jara právě v době, kdy rozkvétají třešně — a tedy stále dříve. Studie dokládají, že za posledních 500 let se tato událost posunula o dva týdny. Jinak řečeno: změna klimatu zanechává své stopy.

Například počátek třešňového květu v japonském Kjótu, někdejším hlavním městě, lze v denících a starých kronikách vysledovat až do roku 812 — to je nejdelší časová řada vůbec, píší vědci kolem Yanna Vitasse ze Spolkového ústavu pro výzkum lesa, sněhu a krajiny ve švýcarském Birmensdorfu.

Třešně reagují na teplejší počasí tím, že kvetou mnohem dříve, než je průměr. Letošek se ani neopozdil, ani nepředběhl, avšak loni padaly rekordy: téměř polovina sledovaných třešní v Japonsku nejen že dosáhla vrcholu dříve, ale současně přepsala rekordy za půl tisíciletí.

V Kjótu podle klimatologů 26. březen, kdy nastal vrchol kvetení, překonal dosavadní rekord z roku 1409. V Tokiu se květy začaly otevírat zhruba o týden dříve než před půlstoletím. „Na vině je trend zvyšování teploty,“ poznamenává Aniko Hagawamová z japonské Meteorologické agentury.

Stejný jev znepokojil i meteorology ve Washingtonu. Japonsko darovalo městu slavné třešně z břehů tokijské řeky Arakawa v roce 1912 jako akt přátelství. Loňské washingtonské květy dosáhly vrcholu daleko před průměrem. „Protože stromy bývají citlivé na změny teploty a můžeme každý rok porovnávat se záznamy o oslavách hanami starými několik století, je jasné, že máme co do činění se změnami klimatu,“ nepochybuje Jasuyuki Aono z univerzity v Ósace.

Mnoho starších Japonců spojuje vrchol rozkvětu sakur s prvním dubnovým dnem školy. V některých částech země však květy letos zmizely ještě před začátkem školy. Zemědělci v celém Japonsku hlásí pokles kvality rýže, základní potraviny v zemi. Některé studie předpovídají, že se zvyšujícími se teplotami dojde k prudkému poklesu produkce rýže.

Ne všichni jsou znepokojeni. Vinaři se vydali na sever na Hokkaidó, nejsevernější chladný ostrov Japonska. Od roku 1998, kdy si zemědělci začali všímat teplejších roků, zde rostou vinice s odrůdou Pinot Noir. Asi třetina hroznů v Japonsku (podle hmotnosti) se nyní pěstuje na Hokkaidó. V dobrém i zlém, říká jeden z turistických průvodců, změna klimatu způsobuje, že se kdysi nemyslitelné stává normálním.

„Kdybych měl vysvětlit japonského ducha, řekl bych, že jsou to květy divoké třešně zářící v ranním slunci.“ Tato slova citovaná listem The Japan Times patří mysliteli a básníkovi Motoorimu Norinagovi z 18. století.

Japonci říkají, že třešňový květ není jen jedna z mnoha dalších květin. Když pod ním hodujete, pijete a slavíte, vzpomeňte si, jak prastarý je rituál, kterému se právě oddáváte, kladou si navzájem na srdce.

Dvořany období Heian mezi lety 794 a 1185 upoutala éterická sakura, která se pro Japonce stala živoucí básní, nenahraditelným symbolem krásy, života, pomíjivosti a smrti, čisté radosti i hlubokého smutku, zkrátka duší Japonska. Svátek třešňových květů se odehrával ve velkém sále. Císařovna a korunní princ seděli, po obou stranách trůnu adepti čínské poezie, šlechtici i dvořané se snažili vylepšit rytmická schémata svých básní.

„Nakreslil jsem jaro,“ řekl Gendži a jeho hlas zněl příjemně a pevně. „Císař nařídil, aby se koncert odehrál s největší péčí. Jarní pěnice byla neobyčejně krásná a přišla, když zapadalo slunce,“ píše dvorní dáma Murasaki Šikibu v 11. století v románě Příběh prince Gendžiho.

Už ve 14. století si mnich Jošida Kenko stěžuje ve svých Zápiscích o zahálce příštím generacím na venkovské neomalence, kteří chápou všechny rozkoše hrubě a nevkusně. Tlačí se v davu, aby se dostali pod stromy, zírají na květy. Ničeho jiného si nevšímají, pijí saké, skládají verše - a nakonec ulámou velké větve a odvezou si je pryč.

Takeda Šingen, který vládl v 16. století, se naplno věnoval přípravě válečného tažení, když mu duchovní vzdáleného kláštera poslal pozvánku: „Právě začínají kvést třešně a máme pro vás připravené příjemné sedátko, abyste se mohl radovat z překrásného jara.“

Pozvaný hodnostář se omluvil — válka byla za dveřmi a on nemohl odjet. Navíc, jak se mohla v jeho očích poměřovat jarní slavnost s chystanou válkou, v níž mohl dobýt slávu a bohatství. Kněz se však nedal odradit a vytrvale naléhal. Šingen nakonec pozvání přijal.

Později napsal, že kdyby ho přítel nepřemluvil, tak by mu úchvatný pohled na květy třešní moc chyběl. Zenový mistr Suzuki se k události vrátil roku 1959 v knize Zen a japonská kultura. Nezaujaté potěšení z přírody, které nepokazily ani válečné přípravy, svědčí podle něj o pocitu známém jako furjú, což znamená plynout s větrem. Lidi, kteří ho nejsou schopni, ostatní Japonci pokládají za nekulturní a neomalené barbary.