Jak může pařížský syndrom zničit dovolenou

Příběh americké turistky, jež ve Francii utrpěla hluboké zklamání, zveřejnil server Independent. Angela ze San Franciska si na sociální síti TikTok v slzách postěžovala, že Francouzi jsou velmi izolovaní. Ačkoli sama sebe popsala jako velmi společenskou osobu, jež nemá problém s navazováním kontaktů s lidmi různých národností, ve Francii se jí za šest dnů nepodařilo si s nikým byť jen přátelsky popovídat.

Lyon, v němž video nahrála, popisuje jako krásné město, kde je hodně co vidět a dělat, ale určitě jej nedoporučuje sólo cestovatelům. Do značné míry je na vině jazyková bariéra. „Lidé vás tu přimějí cítit se špatně, že neznáte jejich kulturu a nemluvíte jejich jazykem,“ vysvětlila své zklamání ve videu a dodala, že má špatný pocit z toho, že vůbec přijela a utrácí ve Francii peníze.

Většina komentářů pod videem se nese v podobném duchu. Francouzi prý mají být přátelští pouze k sobě navzájem a turisty nemají v lásce, země tak není ideální lokalitou pro jednotlivce.

Pocity rozčarování a nespokojenost zažívají i návštěvníci Paříže poměrně často. Město, jež má být Mekkou zamilovaných, se po příjezdu některým jeví jako špinavé, hlučné a přelidněné. V momentě, kdy je rozčarování nad realitou tak výrazné, že jsou jeho příznaky vidět, se mluví o pařížském syndromu.

Pařížský syndrom je popisován jako stav těžkého kulturního šoku. Jsou známy i případy, kdy nesplnění očekávání z návštěvy Paříže vyvolalo zrychlený tep, nevolnost, úzkost, paranoiu, závratě, nebo dokonce halucinace.

Pařížský syndrom pojmenoval psycholog Hiroaki Ota v 80. letech 20. století a nejčastěji jím trpí Japonci. Ti, kteří kvůli jazykové bariéře a zklamání způsobeným tím, že nedostanou dokonalou Paříž, jež slibuje japonská populární kultura, upadnou do hlubokého šoku, dokonce někdy končí na psychiatrii.

Ročně pařížský syndrom postihne několik desítek Japonců a traduje se, že japonská ambasáda v Paříži má za tímto účelem dokonce zřízenou nonstop tísňovou linku, aby svým krajanům pomáhala vyrovnat se s cestovním traumatem.

Podobné symptomy však mohou turisty postihnout i jinde. Dochází k nim zejména při návštěvě Jeruzaléma. Paranoia vyvolaná vysokou koncentrací míst niterně spojených s náboženstvím může věřící přivést do velmi intenzivních stavů.

Ve Florencii zase někteří turisté zažívají Stendhalův syndrom, známý též jako florentský. Má obdobné příznaky jako pařížský syndrom, ale je vyvolán intenzivním prožitkem při pohledu na umění či krásu přírody. Stendhalův syndrom může navíc vyvolat i silné sexuální puzení.

Negativním důsledkům zklamání z návštěvy vysněných míst, ať už mají jméno, nebo ne, se lze ve většině případů vyhnout důkladnou rešerší navštívené lokality před odjezdem a realistickým uvažováním.

Přestože jsou v Paříži nepochybně krásná místa, je třeba brát v úvahu, že se jedná o masově navštěvované velkoměsto, které trpí stejnými neduhy jako jiné metropole. Letos bude navíc v důsledku konání letních olympijských her přeplněnější než kdy jindy.