Článek
Podobně jako řada jiných studentů vysokých škol se i Nechyba rozhodl využít možnosti vyrazit na Erasmus, tedy studijní pobyt v zahraničí. „Chtěl jsem vyjet mimo Evropu, protože jsem si říkal, že po ní se dostanu kdykoli během roku na pár dní. Ale vyrazit na delší dobu někam dál mi přišlo jako super příležitost. Jsem opravdu rád, že nakonec vyšla Brazílie,“ svěřuje se mladý Čech.
Ten si studijní pobyt pochvaluje i z důvodu, že neměl úplně náročný rozvrh, a tak svůj dočasný domov v Sao Paulu využil jako výchozí bod k mnoha výletům. Že bude mít během pěti měsíců tolik času na cestování, se ukázalo až na místě.
„NEJ“ zážitky Čechů na cestách
Ty nejlepší příběhy píše sám život. Stalo se vám na dovolené či na cestách v zahraničí něco hrozného, či naopak úžasného a chtěli byste svůj příběh sdílet na Novinkách.cz? Pošlete jeho krátkou verzi na e-mail: tatana.kynclova@novinky.cz. Nezajímá nás plíseň v koupelně tříhvězdičkového hotelu v Egyptě nebo řasy na pláži v Itálii. Pokud jste ale byli aktérem čehokoli unikátního, opravdu vtipného, úžasného či vskutku děsivého, pochlubte se.
„Už zhruba měsíc před příjezdem jsem věděl, že budu mít týden docela volný, ale netušil jsem, zda nás škola nepřehltí úkoly nebo zda nebudu mít hodně práce se svým podnikáním, které jsem z Brazílie řídil na dálku,“ tvrdí Čech.
Času bylo ale nakonec dostatek, a tak měl Nechyba možnost vyrazit třeba do Amazonie, do Ria de Janeiro na karneval a na řadu dalších míst. I tak jich za pět měsíců poznal vzhledem k obří rozloze Brazílie pouhý zlomek.
Přišel o mobil a kartu
Na cestu do Brazílie se Nechyba nijak zvlášť nepřipravoval. Četl si především základní informace a porovnával zkušenosti jiných studentů, kteří jihoamerickou zemi rovněž navštívili.
„Všichni zmiňovali kriminalitu, ale to mě neodradilo. Na místě jsme pak dostali základní poučení, na co si dávat pozor a čemu se vyhnout,“ potvrzuje Čech.
Přesto na sebe první negativní zkušenost s Brazílií nenechala dlouho čekat. „První týden v pátek, když jsme šli do centra města s kamarádem, jsme si dávali velký pozor: telefon jsme vytahovali jen v obchodech, koukali jsme se kolem sebe, zda nás někdo nechce okrást… Opatrnost se vyplatila,“ konstatuje.
Rio považuje Čech za jedno z nejhezčích měst, která navštívil.
„Jenže hned v sobotu jsme šli do centra znovu a byli jsme už méně pozorní. Ve chvíli, kdy jsme na velmi rušné křižovatce vytáhli telefon, k nám přiskočili tři černoši s pistolemi a řekli, ať jim okamžitě všechno dáme,“ vzpomíná Nechyba na zážitek. Nejprve mu prý ani nedocházelo, co se děje. „Zprvu jsem tomu nechtěl věřit. Napadlo mě jediné: bojuj anebo uteč. Tak jsem začal utíkat, ale bohužel mě jeden z nich chytil.“
Telefonů se nakonec Nechyba a jeho kamarád museli vzdát, stejně tak platební karty, kterou zloději okamžitě zneužili. „Banka mi naštěstí transakci stornovala a my jsme vyvázli zdraví. Když jsme to poté vyprávěli policistům na stanici, jen pokrčili rameny a řekli, že tohle se v centru prostě stává,“ připouští Čech.
Negativním zážitkem se však nenechal nijak ovlivnit. Od příjezdu do Brazílie totiž prožíval velmi silné emoce spojené s nadcházejícím dobrodružstvím. „Hned po příletu jsem si říkal, že jsem sám 10 tisíc kilometrů od České republiky. Bylo to silné. Měl jsem v sobě takovou kombinaci těšení se a strachu, co to pro mě znamená. Tehdy pršelo a byly vidět výrazné blesky, šlo poznat, jak je příroda jiná a silná. Zkrátka jsem cítil, že jsem blíže rovníku a pralesu,“ vzpomíná.
Do Brazílie se podle Čecha vyplatí jen hlavně kvůli přírodě.
Přepadení, které Nechyba zažil hned první týden, však nebylo jediným kulturním šokem, který prožil. „Téměř všude na ulicích jsou bezdomovci. Ze začátku máte strach, aby vám něco neudělali, ale po chvíli zjistíte, že si žijí hlavně svým životem,“ tvrdí.
Jinak ale na žádné další problémy v podstatě nenarazil a coby cizinec se prý rozhodně necítil nijak znevýhodněn. Ve velkých kosmopolitních městech je zcela běžné míšení kultur a národností. „Akorát v menších zapadlých vesnicích se na nás lidé kolikrát dívali, kdo jsme. Ale jinak jim to bylo jedno a byli srdeční.“
Neznalost portugalštiny byla podle Nechyby sice nevýhoda, ale často se dorozumíval rukama nohama anebo za pomocí překladače.
Hlavně za přírodou
Škola v Brazílii se ukázala být jednodušší než český student původně čekal. „Přestože už jsme byli na magisterském studiu, studovali jsme bakalářské předměty. Jeden z nich, zaměřený na marketing, mi však hodně pomohl. Měli jsme během něj možnosti dělat místo teorie simulace trhu v jedné aplikaci. Informace jsem tak vstřebal lépe než jen z obyčejných přednášek,“ konstatuje.
Jelikož mu ale studium ve výsledku nezabíralo tolik času, využil prostor právě na průzkum svého dočasného bydliště.
„Fyzicky jsem byl ve škole tak na čtyři hodiny týdně, další dvě až čtyři mi zabrala příprava. Polovinu týdne jsem se věnoval svému podnikání a zbytek času jsem cestoval,“ přibližuje.
Nechyba vyrazil třeba na zmiňovaný karneval v Riu a metropoli si okamžitě zamiloval. „Je to jedno z nejhezčích měst, které jsem měl šanci vidět a zažít. Samotný karneval je na první pohled obrovský chaos, kde je hodně lidí, co dlouho paří. Zatímco my ve čtyři ráno byli už unavení, oni stále tancovali v plné parádě,“ popisuje Čech s tím, že jde o nezapomenutelnou akci.
Pokud ale v Brazílii něco hraje z návštěvnického hlediska prim, je to hlavně příroda. Kvůli té se podle Nechyby vyplatí do země rozhodně zavítat. „Je to třeba Amazonie, která je vážně nádherná. Když pobýváte v džungli, máte kolem sebe zeleň a mohutné stromy, ráno slyšíte řvát opice. Nebo jste na loďce a lovíte piraně. Džungle zkrátka stojí za to a každý by ji měl jednou za život vidět,“ míní Čech.
Podle něj se lidé nemusejí bát ani všemožných zvířat, jako jsou třeba pavouci, jedinou výjimku tvoří otravný a všudypřítomný hmyz.
„Během pobytu mě třikrát kousnul mravenec a naposledy to pro mě bylo tak silné, že jsem si říkal, zda se vůbec dožiji rána. Možná to zní přitažené za vlasy, ale dostal jsem silné křeče do břicha, které trvaly dvě až tři hodiny, a těžko se mi kvůli tomu dýchalo.“
V džungli jsou podle mladého Čecha nejhorší komáři a mravenci.
Kromě Amazonie by Nechyba vypíchnul ještě vodopády Iguacu anebo spousty pláží na východním pobřeží. „Máte téměř nekonečné možnosti úžasných zastávek. Jedna z mých nejvíce oblíbených byla Praia Brava da Fortaleza, kde jsme šli nejprve 15 minut džunglí, a následně nás čekala velká soukromá pláž s dokonalým pískem.“
Nenechat se odradit reputací
Brazílii by turisté podle Nechyby zkrátka neměli zatracovat. Vyjma krásné přírody je v mnoha ohledech také velmi liberální a přátelská. „Je hodně napřed třeba z hlediska LGBT komunity, třeba na karnevalu je jí věnovaná i jedna samostatná část. Nikdo to tam neřeší, každý si může dělat, co chce.“
Zajímavostí je prý i to, že se dá všude platit kartou, aby u sebe lidé nemuseli kvůli vysoké kriminalitě nosit peníze. „Ať už jste v obchodním domě, kupujete si kukuřici na poli nebo kokos na pláži, můžete zaplatit bezhotovostně. U nás nebo v Německu by se tomu hodně divili,“ míní.
O vodopády Iguacu se Brazílie dělí s Argentinou.
Tempo i atmosféra Brazílie jsou podle Nechyby jednoduše opojné. „I přes veškerou kriminalitu jsou tam lidé srdeční a ochotní. Zároveň mají jiný životní styl, tak trochu mañana, nic neřeší, žijí pro dnešek a nevadí jim, když se sejdou o hodinu později. To pro mě bylo fascinující i úsměvné. Měl jsem možnost se více zklidnit,“ tvrdí.
Jihoamerickou zemi by doporučil nejen zájemcům o Erasmus, ale i běžným cestovatelům. Ty nabádá k velké obezřetnosti, ale třeba i k tomu, aby se vyhnuli Sao Paulu a vyrazili raději do hezčího Ria. Výhodou jsou během poznávání také cenově dostupné vnitrostátní lety, díky nimž se mohou turisté pohodlně a rychle přesouvat napříč celou zemí.
„Rozhodně jeďte do Amazonie. A hlavně si návštěvu naplno užijte a pozdravujte tam. Přeji vám to i závidím současně,“ uzavírá Nechyba.
