Dva cizinci se potkali ve vlaku a cestují spolu po světě. Spojil je tragický osud

Savery Moore a jeho manželka Jan si vždycky plánovali, jak v důchodu začnou cestovat. Vysnili si procestovat vlakem sousední Kanadu. Během 35 let jejich manželství oba pracovali v reklamě a na dovolenou za hranicemi nevyšel čas.

Když ve stejný den skončili s prací a nastoupili do důchodu, měli tak velké plány. Z New Yorku se přestěhovali do malého městečka v Massachusetts a chystali se na rezervaci cesty s kanadskou společností zprostředkovávající luxusní jízdy přes celou zemi. Když už konečně vyrazí, tak ve velkém stylu, říkali si manželé.

V tu chvíli ale byla Jan Mooreové diagnostikována rakovina plic. Myšlenky na cestu proto musely jít stranou a žena se s manželem po boku vrhla do boje s nemocí. Jednalo se však o agresivní formu choroby a během pár měsíců se rozšířila dále do těla. V roce 2019 Jan Mooreová po 16 měsících od diagnostikování zemřela.

Manžel několik let truchlil, ale poté se sám rozhodl absolvovat plán, který si s manželkou vymysleli už tak dávno.

„Rozhodl jsem se, že se na tu cestu vydám sám, abych splnil slib, který jsem jí dal. Trvalo mi asi tři a půl nebo čtyři roky, než jsem si řekl: ‚Prostě to udělej. Udělej to pro sebe. Udělej to pro Jan. Protože by si to přála,‘“ popsal krkolomnou cestu k vysněnému cíli Moore.

Do vlaku nastoupil Američan 1. dubna 2024 ve Vancouveru. Dopřál si ten největší luxus v nejlepší třídě a celou první řadu vyhlídkového vagonu měl pro sebe. V tu chvíli měl radost, že se dobrodružství rozhodl absolvovat a těšil se, co jej čeká.

Druhý den našel na „svých“ prestižních sedačkách sedět ženu s dlouhými kudrnatými vlasy, která četla knihu. Trochu ho to rozladilo a sedl si přes uličku, ale nic neřekl a žena po chvíli odešla do jiné části vlaku.

Během večeře si povídal s párem, který absolvoval stejnou cestu, a manželé se jej po sdílení smutného příběhu zeptali: „Znáš Gisell? Je vysoká a má dlouhé kudrnaté vlasy. Také nedávno přišla o manžela.“ Moore odpověděl, že tuší, o koho jde, a rozhodl se ji při první příležitosti oslovit.

Příležitost se naskytla hned další den v jídelním voze. Giselle šla kolem a Savery se zeptal, zda si nechce přisednout. S úsměvem přijala a pověděla mu svůj příběh o ztrátě, který byl velmi podobný. S manželem rovněž roky plánovali cestu za poznáváním Kanady tímto vlakem, pak ale také onemocněl rakovinou, které v roce 2023 podlehl.

A Kanaďanka Jiselle Ruemkeová se po čase rozhodla uctít jeho památku stejně jako Moore. „Tak ráda bych tu cestu podnikla se svým manželem Davem. Proto jsem jela tím vlakem,“ uvedla Rumkeová.

Zpočátku byla trochu rezervovaná a svému novému cestovnímu kamarádovi toho o sobě moc neřekla. Jeho společnost jí ale byla od začátku příjemná. Moore byl přátelský, nadšený a zdvořilý. Pověděl jí o své ztrátě a naznačil, že slyšel o té její.

Pro Moora skutečnost, že oba ztratili své drahé, znamenala přirozené pouto. Rumkeová ale přišla o manžela v nedávné době a na konverzaci to pro ni bylo ještě příliš citlivé téma.

„Tak jsme začali mluvit o jiných, každodenních věcech, v příjemné uklidňující atmosféře,“ uvedl Moore s tím, že se mu s Rumkeovou od začátku povídalo velmi příjemně. A jak cesta pokračovala, trávili spolu stále více času.

Postupně se seznámili i s dalšími sólo cestovateli a Rumkeová si Moora přátelsky dobírala, protože byl jediným prestižním pasažérem ve vlaku. Společnost ji rozptýlila z nejhorší osamělosti.

Na konci cesty v Torontu se Moore a Rumkeová loučili téměř jako staří přátelé. Nechtěli si říct tradiční sbohem, a tak použili francouzské „au revoir“, dokud se znovu neshledáme. Pak se každý vydal jiným směrem a vrátil ke svému životu.

A přestože jejich vztah nebyl nikterak romantický, byl důležitý, to cítili oba. Po návratu si nejprve začali psát a postupně i volat. Mluvili o každodenním životě a především hudbě, jejich společné vášni.

Během jednoho z telefonátů se Rumkeová zmínila, že plánuje další cestu vlakem, tentokrát po Severní Americe, a Moore se rozhodl připojit. Ještě předtím k ní zavítal na týdenní dovolenou do kanadské Victorie.

Během ní se Rumkeová ujistila o tom, co už delší dobu tušila, že Moore je „fajn bezpečný člověk, kterého ráda přivítá ve svém světě“.

Seznámila Moora se svou rodinou a přáteli a on později učinil totéž. Většina jeho přátel totiž tvořila páry a on tak konečně nebyl sám, měl dobrou kamarádku.

Během dovolené do detailů naplánovali svoji společnou cestu, celkem 15 700 kilometrů po americké železnici.

„Jeli jsme ze San Franciska do Chicaga, Washingtonu D.C., Bostonu, na chvíli ke mně domů a pak zpátky do New Yorku, kde jsem prožil velkou část svého života. Ukázal jsem Giselle New York. Pak jsme jeli vlakem do Montrealu, kde Giselle nějakou dobu žila, a ona tam zase dělala průvodkyni mně, což bylo skvělé. Pak jsme jeli vlakem na tři dny do Halifaxu v Novém Skotsku, poté jsme skončili zpátky v Torontu a jeli jsme opačným směrem s VIA Canadian, na západ z Toronta do Vancouveru,“ vzpomínal Moore.

Během druhé společné cesty se z kamarádů stali skvělí parťáci na cesty. Moore umí skvěle organizovat a vytváří itineráře, zatímco Rumkeová zase vybírá místa, kam a za čím vyrazí.

Na jaře letošního roku se přátelé společně vydali do Evropy, na měsíční putování přes nejstarší kontinent vlakem a lodí.

„Před dvěma týdny, tuto neděli, jsem poprvé překročil oceán,“ uvedl Moore pro server CNN, který zveřejnil jejich příběh. Američan je vděčný, že má po boku právě Rumkeovou, která jej v dalších dobrodružstvích podporuje.

Jsou jeden druhému oporou, i co se týče zdravotních problémů. Rumkeová má chronické onemocnění a Moore už několik let bojuje s rakovinou. Vzájemně si pomáhají, když se jeden necítí dobře, nebo potřebuje pomoc se sháněním léků, které zapomněl doma.

Jen je trochu zlobilo, že je na cestách automaticky považují za manžele. O svých zesnulých partnerech spolu přátelé mluví v přítomném čase a po všem tom vyprávění mají pocit, jako by je navzájem doopravdy znali. Teď už se opravováním lidí ani nezdržují: „Ať si myslí, co chtějí. Nezáleží na tom, protože tohle je naše cesta a my víme, kdo jsme.“

Automaticky předpokládat romantické pouto mezi mužem a ženou, kteří cestují společně, podle nich diskredituje přátelství. „Lidé se tak moc zaměřují na romantickou lásku. Možná může mít přátelství stejnou úroveň důležitosti. Je skvělé mít dobrého kamaráda, se kterým můžete cestovat a náramně si to užívat,“ uvedla Rumkeová s tím, že jsou oba za šťastnou náhodu, kdy se potkali ve vlaku, velmi vděční.