Článek
Kdysi byl mohutný hrad Nádasdy-vár, bývalé sídlo maďarského šlechtického rodu Nádasdy, obehnán vodním příkopem. Dnes už tady utopení nehrozí, připomínkou ale zůstal kamenný most vedoucí k hradní bráně. Právě na tomto hradě byly vytištěny první knihy v maďarštině, protože zde fungovala jedna z úplně prvních tiskáren v zemi.
Historický tiskařský stroj z muzejní expozice hradu.
Uvnitř hradu, který při procházce městem nemůžete přehlédnout, navštěvují turisté Muzeum Ference Nádasdyho, v jehož expozici je k vidění rozsáhlá sbírka zbraní a brnění či historických map. Stejně tak si tady návštěvníci mohou prohlédnout množství dekoračních předmětů.
Nenechte se nachytat, zdejší lustry a svícny nejsou zlaté, ale dřevěné. Jejich povrch je pouze potažený zlatými destičkami. Všimněte si také krásných nástěnných maleb a kachlových kamen využívaných až do 60. let minulého století.
Zachovalá kachlová kamna
Ve vitrínách jednoho ze salónků pak člověk zhýčkaný moderní dobou nevychází z údivu při prohlídce historických hygienických potřeb. Je tu kartáč na vlasy i zubní kartáček. Ten je o poznání větší než ty dnešní. Na otázku, co se kdysi dávalo na takový kartáček místo zubní pasty, průvodkyně odpovídá: „Tehdy si lidé čistili zuby pomocí soli nebo třeba vápenitého prášku.“ Nevábná představa.
Žádná krev, jen byliny
Bezesporu nejznámější obyvatelkou tohoto hradu byla Alžběta Báthoryová neboli Čachtická paní, jejímž manželem byl od roku 1575 František I. Nádasdy. A tak začala hraběnka pobývat na sárvárském hradě.
Také elegantní fresky přitahují pozornost návštěvníků hradu.
Báthoryová se stala hlavní postavou řady legend, jež vyprávějí o tom, že se ve snaze o zachování věčného mládí koupala v krvi zavražděných panen. Právě kvůli obvinění z vraždy desítek, možná až tisíců mladých dívek strávila poslední roky svého života v samovazbě.
„Alžběta Báthoryová se sice koupala v červené tekutině, ale rozhodně to nebyla krev. Měla ráda léčivé rostliny, takže se myla ve vývaru,“ upřesňuje průvodkyně. Ať už hraběcí lázeň obsahovala cokoliv, pověsti kruté vražedkyně se hraběnka už asi nezbaví.
Originál tohoto obrazu je vystaven v bývalém královském paláci v Budapešti.
Oparem tajemství je opředená také skříň plná tajných zásuvek. Podle výkladu průvodkyně se do ní schovávaly různé byliny i důležité dokumenty. Možná sloužil některý z šuplíků jako skrýš na milostné dopisy. I tato otázka tedy nejspíš zůstane nezodpovězena.
Sárvár jako lázeňské město
Sárvár leží necelých 200 kilometrů od Budapešti.
Zdejší pramenitá voda, dosahující teploty 83 stupňů Celsia, prýští z hloubky až 2000 metrů.
Léčivá sárvárská voda obsahuje například bróm, jód či chloridy. Odpařený solný roztok pomáhá pacientům s astmatem a dalšími dýchacími obtížemi. Koupele pak ulevují lidem s problémy pohybového ústrojí nebo při neplodnosti.
Vybavení centrálních sárvárských lázní je přizpůsobeno také rodinám s dětmi. Ty tu mají k dispozici množství vodních prolézaček, skluzavek i další zábavy.