Článek
Bílé písky spíše než poušť připomínají nekonečnou přímořskou pláž, osamocenou a klidnou. Vzhledem k rozloze celého národního parku tu opravdu nehrozí, že se tudy proženou hordy turistů. Krása je navíc všude kolem, nekoncentruje se na jednom určitém místě.
Nutno prozradit, že bílá pokrývka ve skutečnosti není písek, ale sprašový sádrovec přivátý z pohoří, která poušť obklopují. Nestalo se tak ovšem během několika chvil, trvalo to milióny let.
Místo je krásné v každou denní dobu, po západu slunce je ale klima přívětivější.
Národním parkem byly Bílé písky ustanoveny již v roce 1933, už tehdy bylo jasné, že se jedná o skutečně unikátní oblast, která potřebuje ochranu. Ačkoli by se navíc mohlo zdát, že do pouště vnáší jediný život sami návštěvníci, není tomu tak. Daří se tu poměrně dobře menším rostlinám, třeba stromkům podobným jukám. Faunu pak zastupují například ještěrky nebo i několik desítek druhů hmyzu.
Bílé písky jsou národním parkem od roku 1933.
Národní park se nachází nedaleko města Alamogordo. Kromě procházení se dá projet také autem, o úplňku se zde pořádají speciální cyklojízdy. O pátcích sem lidé také mohou vyrazit na pozorování noční oblohy. Ta je zde vidět velmi dobře díky nulovému světelnému znečištění z okolí.