Článek
V letadle se toho moc dělat nedá. Máte jasně vymezený, v případě sedadla v ekonomické třídě velmi malý prostor, internet obvykle nefunguje, a dotahování restů z práce či domova tak nepřichází v úvahu.
Konečně tedy nastává moment, kdy si zástupkyně šéfredaktora cestovní sekce serveru Daily Mail může v klidu přečíst knihu nebo pustit film. Typické vedlejší aktivity jako vyhledávání herců na internetu nebo kontrolování aktuálních zpráv, totiž nejsou k mání.
Na rozdíl od většiny ostatních Haley Minnová měla vždycky ráda dlouhé lety. Považovala je za skvělou příležitost k relaxaci a odpojení se od všudypřítomných technologií. Až nedávno jí ale došlo, proč.
ADHD jí bylo diagnostikováno až po třicítce, ač se u ní projevovalo už od dětství. V jejích školních záznamech se opakovaně objevovalo označení „roztržitá“ a všichni říkali, že je denní snílek.
Neustále také něco ztrácela a zapomínala. A to i při cestování - tašku, kufr a dokonce i pas. Když jí tedy lékaři v roce 2024 určili diagnózu, leccos začalo dávat smysl.
Na to, proč letadla považuje za příjemné útočiště, přišla až během nedávného letu do malajského Kuala Lumpur, kdy se jí povedlo přečíst celou knihu od začátku do konce.
„V každodenním životě by to bylo nemyslitelné - je tam příliš mnoho rozptylujících faktorů. Nemůžu ani sledovat televizi bez toho, abych se natáhla pro mobil. Ale v letadle není internet, žádné nekonečné projíždění obsahu, žádné notifikace ani pokušení dělat víc věcí najednou. Proto si ve vzduchu také ráda pouštím filmy. Můžu je doopravdy nerušeně sledovat bez možnosti vyhledávat, odkud znám herce,“ popsala novinářka.
Příjemný šum
Letadla podle ní navíc mají poměrně příjemný zvukový podkres. Jejich hučení přirovnává k bílému šumu, který se za použití odhlučňovacích sluchátek stává příjemně uklidňující zvukovou kulisou.
Letadla jsou také zónou, která nevyžaduje, vyjma extrémně jednoduchého výběru typu kuřecí, nebo vepřové, téměř žádná rozhodnutí. Cíl je jasně daný a není ani nutné cítit výčitky za věci, které nejsou dokončené.
Myšlení si může dát pohov a Minnová se celkově cítí klidnější. Dokonce v letadle i snadněji usíná. A zdaleka není sama.
„Lidé tak často mluví o strachu z létání, ale neurodivergentní osoby můžou být v letadle naprosto ve svém živlu. Jakmile se dostanete ke svému sedadlu, svět se zmenší. Máte jedno okno, jednu obrazovku a jediné místo, kde být,“ vysvětlila britská terapeutka a spisovatelka Sally Bakerová.
Pro některé cestující tak může být letadlo místo diskomfortní zóny naopak klidným útočištěm, které je přiměje zpomalit a nerušeně odpočívat.
