Čech vyrazil bez znalosti angličtiny do zahraničí. Překážkou podle něj není jazyk, práce ani peníze

Cesta na Maltu v roce 2018 byla pro Konečného první velkou sólo výpravou z domova. Kromě zvládnutí jazyka rovněž prahnul po osamostatnění se. „Po střední škole jsem šel na roční pomaturitní studium, kde jsem se učil anglicky a španělsky. Ale popravdě to byl spíš rok prázdnin. Stejně jsem se nakonec uměl maximálně představit,“ konstatuje mladý Čech v podcastu. „Přemýšlel jsem, kam bych letěl za prací. Ve hře byla Anglie, uvažoval jsem také nad Austrálií či Kanadou, kam ale potřebujete víza. Malta to nakonec vyhrála.“

Na malé středomořské souostroví odlétal Konečný s obavami. Jednak kvůli jazykové bariéře, ale i kvůli neznámému prostředí. „Když je vám 19 nebo 20 a žijete do té doby v mama hotelu, tak jste nervózní. Chtěl jsem si přes léto najít práci, kdyby to ale nevyšlo, vrátil bych se zpátky do Česka. Že na Maltě strávím rok, jsem vůbec neplánoval,“ tvrdí Konečný s tím, že bral cestu jako dobrodružství a letěl víceméně naslepo.

„Vše jsem si zařizoval až na místě. Na Maltě to funguje tak, že se životopisem v ruce obcházíte restaurace a hotely. Mně se poštěstilo si během dvou nebo tří dnů najít práci jako číšník v restauraci u moře,“ vzpomíná Konečný s tím, že překážkou nebyla jazyková bariéra ani nulové zkušenosti z pohostinství.

I přes slibný rozjezd byly začátky v novém prostředí krušné. „Kolegové mi dávali dost sežrat, že neumím anglicky. Při objednávkách jsem dělal chyby, nosil jsem lidem špatná jídla, průšvihy pak musel řešit hlavní číšník. První tři měsíce byly fakt špatné, ale zocelilo mě to a angličtinu jsem se nakonec naučil hodně rychle, protože jsem v ní musel každý den komunikovat,“ tvrdí.

Po čtvrt roce začal Konečný pociťovat jistotu, práce ho navíc bavila a začal postupně objevovat i ostrov. „Nakonec jsem si tu našel i přítelkyni, takže mi na Maltě bylo dobře a nic mi nechybělo. Jenže mi pak přepnulo v hlavě a říkal jsem si, že bych chtěl vyzkoušet i něco jiného. A tak jsem v roce 2019 odletěl přímo z Malty do Irska, kde jsem pracoval ve městě Galway,“ vypráví Čech.

„Odlet pro mě byl už v mnohém jednodušší, protože jsem si víc věřil. Jenže v Irsku je úplně jiná angličtina a já dost narazil. Byla to pro mě zase zkušenost, chtěl jsem se ještě zlepšit a zase si něco vydělat.“

Ani v Irsku ale nakonec Konečný nesetrval dlouho, pouze čtvrt roku. Vítr ho pak zavál ještě do Nizozemska, kde pracoval na říční lodi. I tam vydržel tři měsíce, než naznal, že je čas vrátit se domů. „Přijel jsem jako úplně jiný člověk. Být zpátky v Česku byl šok, protože jsem se během roku a půl naladil na úplně jiné životní tempo.“

Zkušenosti ze zahraničí Konečného nadchly pro cestování, které od té doby tvoří nedílnou součást jeho života. Navzdory tomu, že má, jak sám zdůrazňuje, zcela standardní práci. Volno při každé příležitosti využívá na výjezdy do zahraničí, ať už jen po Evropě nebo přes polovinu planety.

„Cestování jsou za mě nejlépe investované peníze. Chci poznávat odlišné kultury a navštívit všechny země. Pro mě v tomto ohledu byly vysněné hlavně Kanada a Austrálie, kam jsem se už podíval,“ konstatuje a dodává, že mu zkušenosti z Malty, Irska i Nizozemska pomohly získat potřebné sebevědomí. Díky tomu se dnes nebojí vyrazit prakticky kamkoli.

Z dosud navštívených zemí ho nadchla také Kolumbie, kam poprvé vyrazil bez znalosti španělštiny. „Jazyková bariéra mě opravdu nezastaví. Dobře se na výpravy připravuji, načítám si věci, abych věděl, co v různých situacích dělat,“ tvrdí Konečný a dodává, že patří mezi plánovače, kteří si itinerář sestavují do detailu.

Nad delším pobytem v zahraničí, podobným jako na Maltě, už neuvažuje. „Mám rád svoji práci a nechce se mi zase něco budovat od začátku. A kdo ví, co bych dělal, kdybych odjel a pak se zase vrátil do Česka,“ tvrdí Konečný a dodává, že mu jeho současný model několika cest během roku vyhovuje.

Lidé se ho prý často ptají, kde na svoje výpravy bere peníze a čas. „Je to o prioritách. Jsem hodně spořivý a nekupuju si blbosti. Vždycky se dá nějak cestovat, obzvlášť když je člověk mladý a zdravý,“ tvrdí Konečný s tím, že ani v Česku běžných pět týdnů dovolené za rok mu nepřekáží v tom, aby do některých zemí vyrazil třeba na tři týdny. „Mám ale štěstí na zaměstnavatele, že mě na takovou dobu pustí,“ dodává.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Je cesta do zahraničí nejlepší způsob, jak se osamostatnit? Co člověka naučí rok na Maltě? Jak velkou překážkou je při cestách do zahraničí jazyková bariéra? Jsou technologie neodmyslitelným pomocníkem? Je cestování nejlepší investicí? A jsou limitem běžná práce či peníze? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru. Tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.