Článek
Dlouho zažitá představa posmutnělé liány z temnot vzala s příchodem adventu konečně zasvé a z břečťanu je rázem favorit každého, kdo rád aranžuje z přírodních surovin. Dlouhé šlahouny přímo vybízejí k motání věnců a girland, větvičky, které na starších jedincích trčí zpříma, obohacují pugéty podobně jako jmelí a z jednotlivých listů a plodenství hravě vykouzlíte ozdůbky na vánoční stromeček.
Krásný šplhoun ze zahrady
Břečťan popínavý (Hedera helix) koupíte v každém zahradnictví, ať už v základním zeleném provedení, nebo v jeho četných odrůdách krémově až stříbřitě strakatých. Je zdatným šplhounem, který se na svislých drsných površích pevně drží pomocí příčepivých kořínků. Spolknout umí i velký kus země, a to klidně v suchu pod smrkem, kde ostatní rostliny lapají po dechu.
Povahově dominantní, nikoli však invazivní, mistr ve šplhu i v plazení výborně kryje a maskuje vše, co má zůstat očím skryté. Nejen v sezoně, nýbrž po celý rok, poněvadž se věčně zelená.
Na svět se rád dívá z výšky, až na střechu se dostane. Tam ho ale raději nepouštějte, dokáže zvednout střešní tašky. Naskytne-li se břečťanu příležitost, promění kmen ve smaragdový sloup a zabydlí se v koruně, což ocení drobní savci a ptáci, kterým skýtá úkryt i obživu.
Zlé jazyky tvrdí, že je to parazit. Stromy ale neokrádá o vodu ani o živiny. Ani je neškrtí. Potíž může nastat až po mnoha desetiletích, podaří-li se liáně pohltit všechny větve, čímž strom přijde o světlo potřebné k fotosyntéze. Nestává se to ale často.