Článek
Špatná léta jsou pryč. Zanedbané záhony ožívají, a to nejen u rodinných domů, ale také u bytovek. Jahody nebo rajčata dozrávají na balkonech. Vznikají sdílené zahrady, kdy se parta lidí společně stará ve městech o záhony. Zahrádkaření je v Česku prostě fenomén. Vyplývá to z nové sociologické studie Národního institutu SYRI, který zkoumá vývoj společnosti.
„Výsledky studie jsou natolik zásadní, že prokazují důležitost dosud přehlíženého zahrádkaření coby celonárodní aktivity. Má pozitivní vliv na zdraví populace a v podmínkách Česka má také důležitý sociální kontext,“ řekl Novinkám autor studie, sociolog Jan Vávra.
Hlavní motivy zahrádkaření
ProŽeny.cz
Výzkum jednoznačně ukázal, že zahrádkaření vede ke zdravému životnímu stylu. Zahrádkáři jsou zdravější, protože rádi pobývají nejen na zahrádkách, ale na čerstvém vzduchu, ať už jde o procházky nebo nějaké sportovní aktivity. Navíc lépe finančně vycházejí s příjmy. Mnozí zahrádkáři sice říkají, že zahrádkaření je s ohledem na pořizování semen a sazenic, postřiků a hnojiv nákladné, nicméně celkově zahrádkáři hospodaří o poznání lépe než ostatní.
Zajímavé je, že se takzvanému „rýpání v záhonech“ nevěnují jen lidé po padesátce. V nejmladší věkové skupině (25-44 let) se této činnosti oddává 53 procent lidí, ve skupině středního věku (45 až 64 let) 60 procent a v nejstarší skupině (nad 65 let) 65 procent lidí. Zahrádkaření je pro nejmladší koníčkem a možností, jak mít skutečně čerstvé potraviny. U středního věku jde o koníček a způsob, jak získat v první řadě zdravé potraviny. U nejstaršího týmu je to hlavně hobby.
Radost z vlastní úrody nic nepředčí
Studie je dobrou zprávou pro ČR. „Potvrzuje poměrně vysokou míru soběstačnosti domácností v ovoci a zelenině, což je jeden z dílků skládačky odolné společnosti,“ vysvětlil Vávra.
V devadesátých letech Český zahrádkářský svaz evidoval asi 400 000 členů. Nyní je jich sice „jen“ zhruba 150 000, to ale vůbec neznamená, že zahrádkářů ubývá. Jen mnozí nejsou nikde evidovaní. Sociologové při tvorbě studie vycházeli z dat sesbíraných v letech 2023 až 2024 při Českém panelovém šetření domácností. Zjišťovali názory obyvatel ze 3300 domácností.
Míra soběstačnosti zahrádkařících domácností
„V pubertě mi povinná práce na zahrádce spíše lezla krkem. Nejraději jsem sklízel, hlavně jahody a maliny. S narozením dětí se ale vše změnilo. Na zahrádku nedám dopustit,“ přiznal 45letý Jan Charvát, který má zahrádku kousek za Adamovem na Blanensku. Je pyšný na své vyvýšené záhony, ale i marmelády, které doma z úrody dělají. Přes den pracuje na počítači, a tak je rád, když si u záhonů odpočine. Protože je rybář a zahradu má u řeky Svitavy, občas nahodí i pruty.
Hned dvě zahrádky má Jaromír Liška z Moravského Krumlova. „Jednu máme u bytu. Je to taková minizahrádečka. Pak máme i větší zahradu, díky ní jsme v rámci ovoce a zeleniny téměř soběstační. Není to o úspoře peněz. Zahrada, to je prostě vášeň,“ uvedl s úsměvem.
