Purpurové keře přitáhnou pozornost

Dřeviny, jimž v žilách koluje červené barvivo, se svými kvalitami vyrovnají hereckým hvězdám. Také překvapují mnohotvárností, a kam přijdou, tam na sebe strhávají pozornost.

Využijme toho a zahrada získá správnou dramatickou jiskru. Jaké druhy excelují v hlavních rolích a jaké k nim vybrat komparzisty, aby představení nemělo nouzi o diváky?

Mezi dřišťály najdeme početnou řadu purpurových variet od gigantického ottawského (Berberis x ottawensis) Superba po dřišťál Thunbergův (B. thunbergii), jehož repertoár zahrnuje i odrůdy trpasličí, kulovité či sloupovité, někdy přikrášlené zlatými prstýnky, jindy krémovými flíčky.

Není to ale jen vzhled, jakým uchvacují. Hrdinsky brání sesuvům půdy. Výborně odolávají úžehu na svazích, kde jim to sluší po boku zlatolistých brslenů (Euonymus fortunei) a plazivých jalovců, s modře ojíněnými výhony. Nadto svými pichlavými větvemi vehementně chrání hnízda ptáčků, jimž od léta do zimy servíruje šťavnaté plody.

Že je líska obecná (Corylus avellana) nesmírně užitečný keř, kterému neodolá žádná veverka, to ví každý, ale že krom základního druhu se zelenými listy existuje červená odrůda Red Majestic, jež má navíc ve větvích hravé vrkoče, to už se ví méně.

S rozměry až 3 x 3 m to není žádný drobek, takže jí vyhradíme dostatek prostoru, nejlépe na slunci v dokonale propustné půdě. Stejné podmínky vyhovují tařici skalní (Aurinia saxatilis), která na jaře, když rozkvete, působí na lísku jako zvýrazňovací fixa. Komu by tenhle luxus nestačil, vhodí do zlatých peřejí ještě pár smaragdů v podání převislých modřínů.

Nenáročná, rychle rostoucí tavola kalinolistá (Physocarpus opulifolius) najde uplatnění ve stříhaných živých plotech i jako volně rostoucí jedinec v záhonu. Klasika v zelené však příliš neuchvátí. Sáhněme po kultivaru Diabolo s vínovým přelivem a tuctovost se rozplyne jako pára nad hrncem.

Jelikož tmavé barvy vystupují do popředí, odkážeme keř klidně do poslední řady. V prostoru před ním necháme lupiny se žluťuchou a šalvějí, které běžně vykukují z každé druhé vesnické zahrádky, ať vytvoří tolik květů jako tavola. Ta je v květnu a červnu květenstvími připomínajícími kopečky rýže doslova posetá.

Červenočerné okrouhlé listy ruje vlasaté (Cotinus coggygria) Royal Purple rozsvěcuje časně podzimní sluníčko do měděně řeřavých odstínů. V období babího léta proto působí na pohled měkčeji, jako by si chtěla získat přízeň vláčných trav. Výborně se s nimi kombinuje.

Platí to rovněž o růžových echinaceích, bez nichž by záhon inspirovaný divokou prérií měl jen poloviční kouzlo. Ruj přirozeně vytváří rozložitý, až několik metrů vysoký hustý keř. Dá se však libovolně tvarovat, klidně i na kmínek, řez trpělivě snáší. Květenství, která se nad ním v létě vznášejí jako dým, dávají lehkost řezaným kyticím.

Nejsou nejlevnější a dělají cavyky. Vadí jim totiž vítr, mráz i sluneční úpal. Přesto jsou japonské javory snem mnoha zahrádkářů. K nejoblíbenějším patří javor dlanitolistý (Acer palmatum) Dissectum Garnet s listy jemňounkými jako vílí pohlazení.

Famózní kultivar, který okouzluje burgundskou červení od jara do podzimu, byl stvořen k tomu, abychom jej obdivovali, a nemá smysl sázet ho někam na odstrčené místo. Pohádková scénka vznikne třeba v předzahrádce, u patia či na břehu jezírka, zvlášť když deštníkovitou korunou spočívá na květované podušce z rododendronů a kusky (Fothergilla), což je pohledná sestřenice vilínu pocházející z Ameriky.