Jak načasovat dostaveníčko s česnekem kulatohlavým

Allium sphaerocephalon, jak ho pojmenovala věda, sice k snědku není, ale oči si na něm rozhodně smlsnou. Jen se podívejte na ta boubelatá květenství! Sedí na stoncích jako vajíčka na špejli a fanoušci ladných tvarů jsou z nich celí paf.

Záhony zbohatnou i o fantastickou barvu, kterou tahle cibulnatá trvalka má. Musíme ji však držet co nejdál od mokřinatých a stinných míst!

Blízký příbuzný štiplavého oblíbence z kuchyně upoutává působivou siluetou už před rozkvětem, kdy je celý zelený a připomíná bubnovou paličku.

V pozdních červnových dnech se z papírovitě tenkého obalu, usazeného na vyzáblém stvolu měřícím okolo 65 cm, klubou na svět kvítky v hráškové barvě. Tu střídají růžové tóny, které postupně tmavnou, takže spodní polovina květenství velkého 4 až 7 cm je nějaký čas zelená, horní vínová.

O prázdninách už má celé květenství sytě purpurový odstín, jakým se chlubí kořen červené řepy. S pokračující sezonou od vrcholu vybledává, v září usychá.

Cibulky sázíme od září do začátku listopadu do jamek hlubokých 10 až 12 cm. Při jarní výsadbě se může stát, že v prvním roce pokvete hůř nebo vůbec.

V záhonu, ve štěrkovišti i v nádobě vydrží mnoho let, pokud má dostatek energie ze sluníčka a půdu vzdušnou, dokonale propustnou.

Není náchylný k dehydrataci, ani na větrných pozicích ne, přesto by se v horkých dnech neměl cítit jako na poušti, aby cibulky pod zemí netrpěly stresem a pěkně se dál rozmnožovaly.

Česnek kulatohlavý rovněž vytváří životná semena, nekontrolovatelné rozrůstání u něj však nehrozí.

Jelikož je to kytka hubeňour, uděláme nejlíp, když jej vysázíme ve větším množství, ať už jednotlivě ve stylu divoké louky, kde ho do tváře mohou šimrat vousky jednoletých dochanů (Pennisetum villosum) a do oušek mu zvonit zvonky bílé i modré, anebo v hustých ostrůvcích, aby ho rostliny typu kontryhel (Alchemilla mollis), šanta (Nepeta), kakost (Geranium) či montbrécie (Crocosmia) nepřehlušily.

Nádherné kontrasty, tvarové i barevné, vznikají ve spojení se špičatými květenstvími modrých rozrazilů (Veronica) a zlatými deštníky řebříčků (Achillea).

Chybu neudělá ani ten, kdo k němu přizve jiřinku, měsíček nebo třeba len s heřmánkem a šalvějí. Okolní zeleň šikovně schová pažitkovité listy česneku, které by jinak působily rušivě, poněvadž velmi brzy žloutnou. Při zatahování tvoří živiny a zásobují jimi cibulky, proto je neodstraňujeme dřív, než úplně uschnou.