Článek
I kdyby nebylo její přítomnosti na logu České společnosti ornitologické (ČSO), je pěnice černohlavá zajímavým ptákem, který si zaslouží pozornost veřejnosti. „Je příkladem druhu, který se dokázal dobře přizpůsobit změnám prostředí. Z původních křovin v lesích a v polních remízech snadno pronikla i do parků, zahrad a městské zeleně. Její přizpůsobivost přispívá k tomu, že se jí daří,“ uvádí ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek.
Ornitologové začali ptáky systematicky sčítat v 80. letech minulého století, a tak vědí, že od té doby se počty pěnic ztrojnásobily, a to nejen u nás, ale v celé Evropě. V Česku je dokonce v první pětce nejpočetněji zastoupených ptačích druhů. Ornitologové na našem území registrují 1,5–2 miliony hnízdních párů.
Jak ji poznáte
Pěnice černohlavá je nenápadný pěvec. Je o něco menší a štíhlejší než vrabec. „Jejím typickým znakem je výrazná čepička na temeni. U samic a mláďat je skořicově hnědá, zatímco u samců během dospívání získává charakteristickou černou barvu. Obě pohlaví tak od sebe na první pohled snadno rozeznáme,“ říká Alena Klvaňová z ČSO.
Právě díky černé „rádiovce“ si pěnici černohlavou nelze splést s žádným jiným ptákem podobné velikosti a šedohnědého zbarvení těla. „Méně zkušení pozorovatelé si mohou černohlávka splést se sýkorou babkou nebo sýkorou lužní, které mají rovněž černou čepičku. Zatímco u sýkor však čepička překrývá celé oko, u pěnic sahá pouze k jeho hornímu okraji. Navíc mají oba druhy sýkor pod zobákem výrazný černý podbradek,“ vysvětluje Klvaňová. Pěnicím černá barva pod zobáčkem chybí.
Čím však pěnice skutečně vyniká, je její bohatý, flétnový a optimisticky laděný zpěv. „Zcela po právu ji řadíme mezi naše nejlepší zpěváky. Samci se nejčastěji ozývají z křovin a do svého zpěvu často začleňují motivy dalších druhů, například kosa černého, pěnice slavíkové nebo slavíka obecného. Kromě melodického zpěvu je pro černohlávka typický i zřetelný, tvrdý kontaktní hlas ‚tek-tek‘, připomínající škrtání oblázků o sebe,“ popisuje Vermouzek.
Své cestovatelské zvyky si předávají
Pěnice černohlavá patří mezi stěhovavé druhy. V našich zeměpisných šířkách tráví zhruba půl roku. Přilétá na konci března a v září většina populace míří do zimovišť ve Středomoří. Podobně jako u jiných pěvců jsou ornitologové svědky pokusů o změnu v tomto chování. „Někteří jedinci se pokoušejí ojediněle přezimovat i ve střední Evropě. Známým zimovištěm se stal zámecký park v Lednici na Břeclavsku, kde ornitologové od 60. let každoročně hlásí pozorování několika zimujících jedinců. S čím dál teplejšími zimami je pravděpodobné, že u nás budeme vídat pěnice v zimě častěji,“ upozorňuje Klvaňová.
Zajímavým jevem je pak změna migrační trasy středoevropské populace. Na konci 50. let minulého století začali ornitologové ve Velké Británii během zimy objevovat nejprve vzácně pěnice černohlavé, které tam trávily zimy. Podle značení na kroužcích snadno dohledali, že šlo o ptáky z Německa, kteří během letu patrně zabloudili a v Británii přežili díky teplejšímu klimatu a lidem zvyklým pravidelně doplňovat krmítka.
V Británii přezimující pěnice se stihly na jaře vrátit do Německa dříve než zbytek populace zimující tradičně na jihu Evropy, a tak spolu zahnízdily a nová tahová cesta k zimovišti v Británii se tím geneticky upevnila, neboť ji potomci automaticky přebrali od svých rodičů.
Informace o nové trase si pěnice mezi sebou předávaly dále. „Od 70. let létá na Britské ostrovy i část populace z Čech, zatímco moravské pěnice míří spíše na jihovýchod, například do Izraele,“ dodává.
Stále jsou barbarsky loveny
Ornitology rostoucí počty pěnice samozřejmě těší, ovšem důvodem ke smutku je nebezpečí, které na pěnice, stejně jako na další drobné pěvce, číhá ve Středomoří. „Tam jsou dodnes bohužel ilegálně loveny, ať už do sítí, nebo velmi drastickou metodou na lep,“ zlobí se Vermouzek a dodává, že právě pěnice černohlavé patří k nejčastějším obětem pytláků na Kypru, Maltě či v Itálii. „Každoročně takto zahyne až 1,8 milionu černohlávků. V kampani pták roku 2026 chceme i na toto upozornit,“ říká.
Zatímco ochrana pěnic a dalších pěvců ve Středomoří leží především na bedrech tamních ornitologů a dalších ochranářů, i Češi mohou pěnicím pomáhat, a to zejména péčí o zahrady, parky i krajinu.
„Během hnízdění potřebuje pěnice dostatek hmyzu, kterým krmí mláďata. Jeho výskyt podpoříme tím, že se vyhneme používání pesticidů, necháme část trávníku neposečenou a poskytneme mu úkryt a místo pro přezimování, například ve formě hromady listí nebo starých větví,“ radí Klvaňová. „Pro pěnice jsou důležité také stromy a keře, které jim poskytnou úkryt i příležitost pro hnízdění a během léta nabídnou potravu v podobě různých plodů a ovoce. Ocení například plody bezu, střemchy, tisu nebo rybízu,“ uzavírá ornitoložka.
