Přichází správný čas na výsadbu pažitky, petrželky i libečku

Petržel (Petroselinum crispum) může někdy rozdělovat. Zatímco někteří nedají dopustit na kudrnku, jiní přísahají na hladkolistou. Jedni se soustřeďují především na nať, jiní využijí jak nať, tak kořen. Ať tak, či tak, samotné pěstování petržele je v podstatě stejné pro všechny typy.

Petržel miluje slunné, případně polostinné místo a lehčí, dobře propustnou půdu bohatou na živiny. Před výsevem ji proto můžete promísit s uzrálým kompostem. Vysévá se na záhon od března do dubna (nebo i v srpnu) v době, kdy je teplota půdy prohřátá na 5–7 stupňů a do hloubky cca 1–2 cm. Sejte ji hustěji (cca 1–2 cm od sebe), abyste měli jistotu, že vzejde dostatek rostlinek. Mezi řádky nechte prostor 20–30 cm. To vám umožní mezi nimi pohodlně okopávat plevel.

Jakmile jsou rostlinky vzrostlé (cca 5–7 cm vysoké), vyjednoťte je na vzdálenost 6–8 cm, u kadeřavé petržele zopakujete o 2–3 týdny později ještě jednou, až na vzdálenost asi 25 cm, aby mohly více košatět.

Po výsevu petržel důkladně zalijte, ale dávejte pozor na přemokření. Půda by měla být vlhká, nikoli rozbahněná. První týdny jsou pro její růst nejdůležitější, jakmile se rostlina uchytí, stane se poměrně odolnou. Listy sklízejte postupně, vždy z vnější části, aby mohla dál obrůstat.

Rozdíly mezi nimi: Kudrnka je díky tužším listům odolnější vůči mrazům a nepřízni počasí obecně, odolává lépe i při úpalu. Naopak hladkolistá petržel zase lépe odolává padlí (bílý povlak na listech). Husté trsy kudrnky hůře prosychají, což může ve vlhkém létě bujení plísní a padlí podporovat. Pro oba druhy jsou největším nepřítelem mšice a pochmurnatka, zde v odolnosti není zásadní rozdíl.

Výsev do truhlíků a květináčů: Při pěstování v truhlících a květináčích je nejdůležitější zvolit dostatečně hlubokou nádobu, alespoň 20 cm, u kořenové pak i 25 cm. Použijte kvalitní substrát pro bylinky nebo zahradnický substrát smíchaný s pískem. Důležitý je odtokový otvor a drenáž (kamínky) na dně. V truhlících můžete sít do řádku, do květináče o průměru 15–20 cm zasejte cca 10–15 semínek rovnoměrně po ploše. Po vzejití nechte jen 3–5 nejsilnějších rostlinek, aby měly prostor košatět. I v tomto případě je nutné udržovat substrát stále mírně vlhký. V tom si můžete pomoci zakrytím nádoby v prvních týdnech, než semínka vzejdou, mikrotenovou fólií.

Pažitka, celým jménem pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum), lidově nazývaná šnytlík, patří mezi nejvděčnější bylinky vůbec. Daří se jí prakticky všude, jak na záhoně nebo v truhlíku, tak i v květináči za oknem. Ideální je pro ni slunné stanoviště, ale zvládne i lehký polostín.

Ať budete sít na záhon, či do květináče, postup je prakticky stejný. Čas na to máte od března do května, opět při teplotě půdy 5–7 stupňů. Pažitka preferuje lehčí, humózní půdu. Semena se vysévají po více kusech do „hnízd“ (pro vytvoření hustých trsů) do hloubky cca 1–2 cm, ve sponu 30 × 20 cm. Stejně jako u petržele, i u pažitky je po výsevu potřeba udržovat půdu neustále mírně vlhkou, dokud semena nevzejdou, což je zhruba za 3 týdny. Se sklizní můžete začít po 7–8 týdnech.

Pažitku lze také sázet už v podobě trsů, ať již zakoupených, nebo získaných třeba od sousedů – zahrádkářů. Získané trsy můžete rovnou rozdělit na menší části, tím podpoříte jejich další rozrůstání.

Sázejte je asi 15 centimetrů od sebe do kypré, mírně vlhké půdy. Jakmile začne růst, můžete ji stříhat téměř neustále, čím častěji ji sklízíte, tím víc obrůstá. Jednou za čas ji seřízněte téměř u země, aby znovu obrazila a byla čerstvá a pořádně šťavnatá.

Výrazná, aromatická bylina, která potřebuje víc prostoru než ostatní, to je libeček lékařský (Levisticum officinale). Vyberte mu slunné nebo polostinné místo a počítejte s tím, že doroste klidně do výšky jednoho metru i více. Půdu připravte důkladně, měla by být poměrně hluboko zrytá, výživná a dobře držet vláhu.

Libeček je snazší si vypěstovat ze zakoupených sazenic, které vysazujte do sponu zhruba 50 × 50 cm. Po výsadbě je vydatně zalijte a kolem rostliny můžete přidat mulč, který pomůže udržet vlhkost. Pokud se rozhodnete pro pěstování ze semínek, sít můžete rovněž nyní, anebo pak na podzim (září/říjen). Připravte se však na to, že semínka klíčí pomalu (měsíc i déle) a mají nižší klíčivost. Sází se do půdy, která má teplotu opět už 5–7 stupňů, do hloubky cca 3 cm, ideálně do skupinek po 5–6 semenech do „hnízd“. Také u libečku platí, že záhon je potřeba po výsevu semínek vlhký, nikoli přemokřený.

Libeček není náročný, ale ocení pravidelnou zálivku – hlavně v suchých dnech. Listy můžete sklízet průběžně, ideálně mladé, ty mají totiž nejvýraznější chuť.

Všechny tři bylinky mají společné jedno, a to, že nemají rády konkurenci plevelů, ta jim rozhodně nesvědčí, protože jim jenom zbytečně ubírá živiny a brzdí je v růstu. Pravidelně proto záhon kontrolujte a udržujte ho čistý, jak to jenom půjde. Půdu občas jemně nakypřete, aby se ke kořenům dostal vzduch. Pokud chcete podpořit růst, můžete jednou za pár týdnů přidat přírodní hnojivo nebo kompost. Důležitá je i správná sklizeň. Nikdy neodstraňujte příliš velkou část rostliny najednou, aby měla sílu regenerovat a růst dál. Pravidelným sběrem naopak podpoříte hustší růst a bohatší úrodu.