Článek
Červené odrůdy, které překvapí sladkostí
Červený rybíz (Ribes rubrum) bývá obecně nejméně oblíbený, protože v porovnání s těmi bílými a černými bývá kyselejší. Naštěstí už ale existují červené odrůdy, které tuto pověst aspoň částečně napravují. U červených rybízů stojí za pozornost třeba Jonkheer van Tets, raná nizozemská klasika s příjemně vyváženou, jenom lehce nakyslou chutí. Není tak ostrá jako staré venkovské typy, chlubí se vysokou plodností a velkými bobulemi, navíc dobře odolává padlí.
Sáhnout můžete i po rané americké odrůdě Red Lake. Její bobule jsou také větší a sladší. Navíc dobře plodí, i když počasí hodně kolísá, a je mrazuvzdorná. Za ještě sladší se považuje raná odrůda Viksne s harmonickou sladkokyselou chutí. Sáhnete-li po některé z těchto tří odrůd, nemělo by vás čekat zklamání.
Na červený rybíz má mnoho z nás nepříliš příjemné vzpomínky z dětství, kdy musel jíst jen ten kyselý, protože jiný na zahradě prostě nebyl. Dnes jsou naštěstí ale už odrůdy, které jsou mnohem, mnohem sladší.
Bílé střapce zaručují příjemnou chuť
Větší posun ke sladkosti ale samozřejmě najdete u bílých rybízů (ty mají latinský název shodný s červeným rybízem Ribes rubrum, neboť z botanického hlediska jde o bílou variantu téže rostliny). Středně raná až pozdnější odrůda Blanka má velké, sladké a pevné bobule v dlouhých hroznech. Sladké plody bez typické kyselosti má rovněž raná nizozemská odrůda Witte Parel. Naopak, pokud byste jemnou kyselost u rybízu postrádali, sáhněte například po středně rané odrůdě Versailles White (někdy taktéž Weisse Versailles). Ta má vyváženou, osvěžující sladkou chuť s jemnou kyselinkou.
Černé rybízy s lákavým aroma
A pak je tu černý rybíz (Ribes nigrum), který má tradičně výraznou chuť a vůni. I tady se šlechtění posunulo. Pozdní švédská odrůda Titania patří mezi spolehlivé, bobule mají plnou chuť. Spolehlivá je rovněž středně raná anglická odrůda Ben Lomond a středně raná až pozdní odrůda Ben Alder se sladkokyselou chutí a plným aromatem. Přednosti modernější odrůdy Little Black Sugar už prozrazuje její název. Jde o kompaktnější menší keř vhodný i do menších zahrad, s bobulemi, které mají výraznou chuť a příjemné aroma.
Angrešt aneb návrat hvězdy
Angrešt, neboli srstka (Ribes uva-crispa), měl dlouho pověst „kyselého přežitku“, ale nové odrůdy z něj dělají téměř luxusní ovoce. A hlavně, spousta z nich je dnes sladká, šťavnatá a bez zbytečné trpkosti. Velmi oblíbené jsou finské odrůdy Hinnonmaki Rot (někdy Red), což je kompaktní keř s bobulemi sladší, lehce navinulé chuti, a Hinnonmaki Grön (někdy Grün). Obě dávají chutné, vyvážené plody, přičemž zelená varianta bývá o něco sladší a příjemně svěží. Zelené plody dozrávají o něco dříve; tyto keře jsou považovány za rané až polorané. Červená varianta je středně ranou až středně pozdní.