Pichlavé máčky ozdobí zimní záhony i letní aranže

Někdo se ušklíbne a řekne si, že je to obyčejný bodlák, když tak píchá, nevoní ani barvami nehýří. Ve skutečnosti mají máčky (Eryngium) blíž k mrkvi a kerblíku. Napovídá tomu čeleď, do které náleží. Dnes ji známe pod jménem miříkovité Apiaceae, dříve se jí však říkalo mrkvovité.

Rozličné druhy můžeme rozdělit do dvou táborů. Ty americké jsou citlivější. Necháme-li je přes zimu venku, uhynou. Zato druhy pocházející z evropských hor a kamenitých strání se na záhonech mají čile k světu, dokonce se samy přesévají. Jaké vám padnou do oka?

Na zahradě ji nepřehlédneme, ani když si doma zapomeneme brýle. Jednak nám to nedovolí její výška 60 až 80 cm a rozložité větvení, jednak dlouze válcovitá květenství zelených, později ocelově modrých květů a stříbřitě bílé zbarvení lodyh i mohutných listenů. Pěstujeme ji jako dvouletku.

Ideální partneři: třtina ostrokvětá (Calamagrostis x acutiflora), česnek kulatohlavý (Allium sphaerocephalon), jiřinky (Dahlia)

Ryze modrá barva je u kytek vzácná, o to víc je tahle šmoulí kráska přitažlivější. Královská krev jí koluje ve štíhlých, 70 cm vysokých stoncích i v 6 cm dlouhých střapatých listenech. Od půlky léta nakvétá šiškovitými hlávkami bílých nebo fialových kvítků. Jediné, co se jí dá vytknout, je krátkověkost.

Ideální partneři: pryšec sivý (Euphorbia seguieriana), šanta (Nepeta racemosa), rozchodníkovec (Hylotelephium)

Se svými útlými, stříbřitě bílými až namodralými listeny, které obklopují menší vypouklý terč usazený na bohatě větvených lodyhách, proměňuje záhon v nebe plné hvězd. Díky kompaktnímu vzrůstu a výšce do 40 cm najde uplatnění i mezi kameny na skalce, kde často chybí výrazné strukturální rostliny.

Ideální partneři: kavyl nejtenčí (Stipa tenuissima), hlaváč tmavonachový (Scabiosa atropurpurea), čistec vlnatý (Stachys byzantina)

Najdeme ji v zahradnictví a při toulkách jižní Moravou také volně v přírodě na mezích. Odtud si ji ale nesmíme odnést, protože patří ke kriticky ohroženým druhům! Navzdory husté spleti výhonů a množství namodralých vejčitých květních hlávek působí 40 až 100 cm vysoká trvalka dokonale vzdušným dojmem.

Ideální partneři: strdivka brvitá (Melica ciliata), plamenka latnatá (Phlox paniculata), krásenka zpeřená (Cosmos bipinnatus)

Stálezelená trvalka s bazální růžicí otrněných listů vyzařuje kouzlo exotických dálek a magnetickou silou vábí pohledy k 60 až 100 cm vysokým stvolům, ověnčeným bambulkami zelenavě bílých květů. Pozor, je to citlivka z Ameriky, raději ji pěstujeme v květináči a na zimu přeneseme do temperovaného skleníku!

Ideální partneři: dochan psárkovitý (Pennisetum alopecuroides), sporýš argentinský (Verbena bonariensis), třapatka lesklá (Rudbeckia fulgida)

Vítr je může bičovat, jak chce, máčkám to nevadí. Nemusíme je mulčovat, přihnojovat ani se kolem nich honit s konví, protože vytvářejí dlouhý kůlový kořen, který si najde vláhu v hlubších vrstvách půdy.

Jediné, co musíme udělat, chceme-li tyhle pichlavé ozdoby pěstovat, je vysadit je na plné slunce do chudší, kypré země vylehčené hrubozrnným pískem či kamennou drtí. Taková půda je schopná udržet vláhu, aniž by v zimě zůstala přemokřená.

Právě mokru, nikoli nízkým teplotám, máčky snadno podléhají. Problém s odtokem vody obejdeme výsadbou do nádob nebo zvýšeného záhonu.

V každé hlávce s desítkami květů najdou včely, čmeláci, motýli i pestřenky a vosy bohaté zásoby nektaru. Máčky vykvétají pouze jednou. Po zavadnutí na ně ale nespěcháme s nůžkami, připravili bychom se o zimní efekt, kterým se máčky proslavily.

Díky pevným pletivům si i při sněhové nadílce udržují fazónu prakticky až do nového rašení.

Barvy vybledávají pozvolna v pokročilém podzimu. V sušené kytici natrhané v létě hrají modrými, fialovými a stříbřitými odstíny ještě mnohem déle.

Může se vám hodit na Seznamu: