Článek
V kapitole o březnu se to hemží udatnými talovíny a šafrány, také bledule a ladoničky se chlubí medailí za statečnost. Ti, kdo se umějí dívat, najdou hrdiny i jinde než v trávníku či pod stromy. Zakloňte hlavu a zaostřete zraky do korun lísek, olší, bříz a vrb.
Vidíte? Sotva tyto úžasné dřeviny vytušily jarní pohodu, provedly to, co zosnovaly už loni v létě – do holých větví zavěsily kuriózní jehnědy. Možná nejsou vymóděné tak jako jarní poslíčci s cibulkou v zemi, ale obrázek o jaru malují úplně stejně veselý.
Z pohledu botaniky představují jehnědy typ květenství poskládaný z drobných jednopohlavných kvítků. Některé vypadají pohuble jako jezevec na jaře, plavně vlají ve větru a občas se vrtí jako tělíčka píďalek. Jiné, vypasené málem do tloušťky vepře, opisují zkoprnělou pózu jedlových šišek.
Lísky, olše a břízy svěřily své opylení větru. Pyl nastřádaný v jehnědovitých květenstvích se vzdušnou čarou musí dostat k samičím květům dřív, než mu v tom zabrání nové listí.
Vrby mají jinou taktiku. Jsou dvoudomé – samčí a samičí květy nerostou na téže rostlině. Pro jejich plyšový vzhled se jim říká milounce kočičky. Zdali jsou to ve skutečnosti „kocouři“, poznáte podle tyčinek se zlatými nebo červenými prašníky, které ale nevykouknou dřív, než jaro dýchne v plné síle, aby neumrzly.
Čím by pak vrby uplácely čmeláky, včely a motýly, jejichž honba za potravou spouští alchymii opylení? A už jste slyšeli o garyi z Kalifornie? Před fanoušky rarit se natřásá jehnědami tak dlouhými, jak jen může být veverčí ocásek.
Lískové jehnědy patří k prvním otužilců, kteří se na stromech objevují. Na nic nečekají a „rozbalí to“ klidně už v únoru.
Nádherná a užitečná líska
Líska obecná (Corylus avellana) s odvěkým domovským právem v naší zemi plní na podzim bříška veverkám a strakapoudům, v zimě odhaluje přitažlivé siluety. Odrůda Pendula tvoří malebnou korunu s větvemi shrbenými k zemi. Contorta zase vypadá, jako by si z výhonů právě sundala natáčky. Lískové jehnědy nakvétají už od února a nebeský blankyt jim dělá perfektní kulisu.
Ano, i takto růžové mohou být kočičky. Pyšní se jimi odrůda vrby Mount Aso.
Kočičky mnoha tváří
Plyšové ozdůbky vrb se vykulily z pupenů a vyhlížejí teplo. Ty stříbrné jívové dobře znáte. Ale viděli jste už odrůdu vrby štíhlopestíkaté Mount Aso? Co jehněda, to mazlivá bambulka v růžovém outfitu. Dlouhé týdny vydrží na keři i ve váze. Úplně paf nejspíš budete také z kočičí srsti odrůdy Melanostachys. Má barvu sazí a od půlky března se v ní červenají nápadné prašníky.
Zatímco břízy, lísky a olše spoléhají se svým rozmnožováním na vítr, vrby tento veledůležitý úkol svěřují hmyzu. Jako odměnu za práci mu nabízejí sladký nektar.
Výživný pyl
Pyl dává potřebné bílkoviny medonoskám, motýlům, broukům, ba i sýkorky občas sezobnou pár výživných prašníků. Břízy, lísky a olše vypouštějí z otevřených květů celá mračna zlatých zrnek a šíří je po větru, stejně jako to před 135 miliony let dělaly téměř všechny rostliny, které byly na světě dřív než opylující hmyz. Bez něj se neobejdou vrby, které kvetou později a za opylení nabízejí sladký nektar.
Jehnědy olše lepkavé
Nenápadně krásná olše
Klenot naší přírody klidně pozvěte do zahrady. Díky toleranci k řezu se dá olše lepkavá udržet v rozumné velikosti, ať už jako solitér u vody, nebo živý plot. Novoroční jehnědy svým odstínem věrně kopírují přezrálé maliny. Často je doprovázejí hloučky samičích šištic z loňska.
Garye zaskočí délkou svých jehněd.
Garye stojí za pokus
Dvacet, někdy i víc. Tolika centimetry se chlubí jehnědovitá květenství garye (Garrya elliptica). Stálezelený, asi třímetrový samčí keř ze zámoří se u nás teprve rozkoukává. Chcete-li vyvést zahradu za hranice všednosti, dejte mu šanci v závětří u zdi vyhřáté sluncem.
