Hlavní obsah

Kvetou šafrány: jaro je za dveřmi

Ani smrky vysoké tak, že byste z nich viděli možná až na konec světa, ani urozené magnólie nejsou tím, na co mnozí zahrádkáři čekající na jaro hledí s úžasem. Svoje zraky upínají dolů, k rozkošným pohárkům šafránů. Koho by neohromily?

Foto: Adéla Mclintock, Novinky

Šafránová louka nadchne snad každého člověka, který má jen trochu rád přírodu a hlavně, který se už prostě těší zase na jaro.

Článek

Jakmile šafrány ohlásí, že k jaru zbývá už jen krůček, ukradnou veškerou pozornost pro sebe. Možná, že otužilým skrčkům s podzemní hlízkou, která je sytí chutí do života, říkáte krokusy, aby se vám to nepletlo se šafránem setým, dárcem vzácného koření kvetoucím pozdě v létě.

I to je správně. Ostatně stejně znějící latinské slovo Crocus je oficiálním názvem rodu. V něm se sdružuje několik tuctů druhů a kultivarů, jeden hezčí než druhý.

Z raných ptáčat patří k nejkouzelnějším šafrán jarní (C. vernus), bělokvětý (C. albiflorus), tmavokvětý (C. tommasinianus), zlatý (C. chrysanthus), Sieberův (C. sieberi) a dvoukvětý (C. biflorus). Zima ještě nedopsala závěrečnou kapitolu a barevné květní pohárky hr, hr, už aby se spolčily se sněženkami a talovíny a uspokojily hmyzí sháňku po pylu a nektaru.

Foto: Adéla Mclintock, Novinky

Krokusy jsou drobnější příbuzní kosatců a mečíků.

Kos žárlí na žlutou

Všímá si jich také kosí sameček, který huláká z plných plic, že objevil svůj rajón a že si hledá nevěstu. Pokud je to kosí cholerik a zmerčí šafrány žluté jako jeho zobák, vyškube je bez milosti. Nezlobte se za to na něj a pro jistotu pěstujte také bílé, růžové, fialové, nachové, dvoubarevně žíhané, vesele proužkované.

Mimořádným půvabem vás šafrány zhypnotizují v nádobách, pod listnáči, v sousedství celoročně zeleného badanu, sedoulku, čemeřice či pitulníku. Nestrádají na skalce ani v trávníku nacucaném vodou ze sněhu. Na zeleném koberci divočí. O líbeznosti takové šafránové expanze se můžete přesvědčit na vlastní oči na loukách v Lačnově na Vsetínsku, které jsou nejbohatším přírodním nalezištěm šafránů u nás.

Foto: Adéla Mclintock, Novinky

Šafránů v trávníku není nikdy dost. Čím více, tím větší pastva pro oči.

Šafránová louka

Šafrány zplanělé v trávníku popírají moudro, že všeho moc škodí. Zelená konkurence jim v růstu ani v rozmnožování nebrání. Svévolně se šíří pomocí dceřiných hlízek a přeséváním. Počítejte však s tím, že na ně nesmíte vytáhnout sekačku dřív, než zaschnou listy, což bývá pět až šest týdnů po odkvětu.

Foto: Adéla Mclintock, Novinky

Na šafránech rádi hodují čmeláci. Po zimě jim přijdou k duhu.

Zachránce hmyzích životů

Typický pohárkovitý tvar mají květy pod zakaboněnou oblohou. Sluníčko je rozevírá málem naplacato a obnažuje vnitřnosti s výraznou bliznou uprostřed. Včelky nelelkují a čepují sladkosti po zimním půstu. A co čmeláčích královen už pohostinnost šafránů zachránila před vyhladověním! V pohárcích, které se v mlze, při dešti a po soumraku zavírají, občas dokonce nocují.

Foto: Adéla Mclintock, Novinky

Tyto časně jarní krasavce lze pěstovat jak v záhonech, tak v květináčích.

Kdo zmeškal, nesmutní

Nestihli jste na podzim vysázet hlízky? Kupte si nyní rozkvetlé trsíky. Unikátní odrůdu Pickwick s fialovými proužky nechte klidně zářit o samotě. Bílým sluší doprovod tulipánů a sasanek. Žluté vyniknou nad černým sedoulkem. V robustní nádobě vydrží věčnost. Základem je kvalitní substrát bez rašeliny. Skupinka menších květináčů vyburcuje k jarní náladě i ty, co zahradničí na okenní římse.

Foto: Adéla Mclintock, Novinky

Šafrány jsou mimořádně půvabné.

Jepičí život

K tomu, aby sotva deset centimetrů vysocí příbuzní kosatců a mečíků kvetli, nepotřebují hnojivo, nýbrž slunce. V polostínu se opožďují. Pak uplyne týden až dva a je po divadle, jak už to jarní efeméry mají ve zvyku. I přes jepičí život jsou to optimisté a každý rok ujišťují všechny nedočkavce, že konec zimy není daleko.

Foto: Adéla Mclintock, Novinky

Škoda, že na zahradě vydrží tak krátce. Po týdnu až dvou se s jejich květy musíme rozloučit a těšit se na ně zase za rok.

Výběr článků

Načítám