Jak správně hnojit cukety, lilky, rajčata a papriky

V létě rostliny přecházejí z fáze růstu a kvetení do fáze nasazování a dozrávání plodů. To je energeticky náročné období, které klade velké nároky na zásoby dusíku, fosforu, draslíku i stopových prvků v půdě. Pokud půda není dostatečně vyživená, projeví se to velmi rychle.

Rostliny zpomalí svůj růst, jejich listy začínají blednout, květy opadávají nebo dochází k tzv. hnilobě květního konce, typicky u rajčat. Ačkoliv jste možná půdu přihnojili při výsadbě rostlin, během několika týdnů se zásoby živin vyčerpají.

Právě v červnu je tedy potřeba začít s pravidelným doplňováním výživy, a to ideálně jednou týdně až jednou za 10 dní, podle druhu zeleniny a typu hnojiva.

Cukety jsou známé rychlostí růstu. Jakmile začnou plodit, potřebují obrovské množství vody i živin. Jsou poměrně nenáročné, ale pokud je chcete sklízet po celý červenec a srpen, nepodceňte pravidelné přihnojování.

Ocení dusík pro růst listů v počáteční fázi, můžete jim ho dodat například formou kopřivové jíchy nebo granulovaného hnojiva s vyšším podílem dusíku. Od začátku kvetení ale postupně přecházejte na hnojiva s vyšším podílem draslíku a fosforu, což může být kravský hnůj, slepičince nebo tekuté organické směsi.

Vhodné je i občasné listové hnojení, například výluhem z mořských řas. Přihnojujte cukety ideálně po zálivce nebo před deštěm, nikdy to nedělejte na suchou půdu, aby nedošlo k popálení kořenů.

Lilky (nebo také baklažány) mají rády stabilní teploty, vlhko a kvalitní výživu. Růst je u nich pomalejší než u rajčat a cuket, ale právě proto potřebují dobře připravenou a vyváženou půdu. V červnu lilky obvykle začínají kvést a nasazovat první plody.

Ideální výživou pro lilky je v tomto období organické hnojivo bohaté na dusík, ale pozor, přehnojení dusíkem vede naopak k bujnému listoví a malému množství plodů, což je samozřejmě nežádoucí jev. Skvělé jsou na hnojení lilků kompostové výluhy nebo zředěné slepičince.

Draslík podporuje vývoj pevných a chutných plodů, použijte v malém množství např. dřevěný popel nebo speciální hnojiva pro plodovou zeleninu. Lilky hnojte každých 10 dní a pravidelně kontrolujte listy, ty totiž při nedostatku hořčíku žloutnou mezi žilnatinou.

Rajčata patří mezi nejoblíbenější zeleninu českých zahrádkářů, ale také mezi největší „žrouty“ živin. V červnu už většina rostlin kvete a nasazuje plody. Aby se plody dobře vyvíjely a rostliny netrpěly, je třeba důsledné a pravidelné hnojení.

Rajčata milují vyvážené hnojivo bohaté na fosfor a draslík, např. hnojiva s poměrem NPK (dusík, fosfor, draslík) 5-10-10, kopřivovou jíchu pro dusík (zvlášť na začátku), později přechod na slepičince nebo hnojivo s mořskými řasami.

Dřevěný popel se hodí pro doplnění draslíku, měli byste ho nasypat lehce ke stonku a zapravit do půdy. Dejte pozor na přehnojení dusíkem, které vede k přerůstání, ale zároveň i k malému množství květů a plodů.

Dále sledujte, zda nedochází ke hnilobě květního konce způsobené nedostatkem vápníku nebo nepravidelnou zálivkou. Může pomoci doplnění vápníku například ve formě vápenného dolomitu (typ hnojiva) nebo postřiku listovým hnojivem s vápníkem.

Papriky jsou na živiny náročné, ale i citlivé, nesnášejí třeba přehnojení a dávají přednost postupnému a vyváženému přísunu živin. Potřebují dostatek tepla a vody, ale také pravidelné přihnojování.

Na papriky používejte tekutá hnojiva pro plodovou zeleninu – ideálně s poměrem NPK kolem 4-6-10. Skvělé jsou slepičince ředěné v poměru 1:10 nebo přírodní organická hnojiva (např. vermikompostový čaj, kompostová voda). Přihnojujte cca jednou za 7–10 dní od začátku kvetení až po sklizeň.

Papriky často trpí nedostatkem hořčíku, což se projeví žloutnutím listů. Doporučuje se proti tomu hořká sůl čili síran hořečnatý v podobě listového postřiku. Vhodné je i hnojení podmokem, tedy zalévání rostlin výživným roztokem do podmisky nebo žlábku kolem rostliny samotné, ne přímo ke kořenům.

Pokud se vyhýbáte průmyslovým hnojivům, skvělou službu vám udělají různé domácí přípravky, a to především tyto: