Jak mít zahradu jako ze škatulky

Živý plot, keř či stromek a vůbec celá zahrada se stanou jedinečnými tím, že jim vtiskneme kousek ze své tvůrčí povahy.

Úchvatné zelené sochy neboli topiary tvarujeme z druhů s potřebnou hustotou olistění a výbornou odolností vůči opakovanému řezu.

Od oblíbeného zimostrázu se kvůli vysokému riziku napadení zavíječem zimostrázovým upouští, místo něj si můžeme brousit ostří nůžek na tradiční tis, ptačí zob, zerav, jalovec nebo třeba poloopadavý zimolez lesklý (Lonicera nitida).

Popínavé rostliny promění oprýskanou zeď nebo fádní laťkový plot v přitažlivý vertikální prvek, který rozradostní nejen naše oči, ale taky spoustu volně žijících živočichů.

Opeřenci svá hnízda rádi schovávají mezi husté výhony břečťanu (Hedera helix), jenž má tu výhodu, že je celoročně zelený. Záplavu květů zase přinášejí pnoucí růže a plaménky (Clematis) s množstvím líbivých druhů a odrůd. Na zeď se báječně hodí samodržný, včelami zbožňovaný přísavník trojcípý (Parthenocissus tricuspidata).

Ostřílení designéři rádi pracují se světelnými efekty vodní hladiny jezírek a mělkých kanálů protínajících travní plochu.

Senzační efekt má i zrcadlo zavěšené na zdi, zpola zakryté popínavkami. Pozornosti neuniknou průzory ve zdi, loubí ani průchody skrze živý plot, které dávají tušit, že se za nimi nachází ještě něco dalšího. Může to být místo k posezení, socha nebo třeba ptačí sešlost u kamenného pítka.

Mnohé rostliny po odkvětu pokračují v představení a dekorativními šešulkami, měchýřky či terči do záhonu vnášejí vítané zpestření.

Ani ne tak barevné jako spíš tvarové, což oceníme i v chladné části roku. Už od léta zdobí zahradu plodenství něžných černuch (Nigella damascena) a kuriózních molučenek (Moluccella laevis).

Z trvalek si zajímavou strukturu nejdéle udržují oblíbené echinacey (Echinacea), řebříčky (Achillea), krvavce (Sanguisorba) či řetězovky (Physostegia). Na kompost je proto odkážeme až koncem zimy.

Každý živý tvor, který do zahrady zavítá, nás utvrdí v tom, že děláme něco správně.

Stačí dvě hrsti semínek domácích lučních květin a v trávníku či větší nádobě vznikne ráj, v němž se to bude hemžit nejen motýly, ale také užitečnými pestřenkami, čmeláky a včelami všeho druhu. Býlí z louky nevyžaduje naši ustavičnou pozornost jako šlechtěné rostliny, hýří barvami a v letním dni, když ho rozvoní sluníčko, se stává malebnou kulisou pro chvilky nicnedělání.

Na jaře hladí duši bohatě kvetoucí šeřík s pustorylem věncovým (Philadelphus coronarius).

Atmosféru letních dní dokresluje parfém namíchaný z růží, levandule a okrasného tabáku (Nicotiana). Podzim zavoní karamelem díky uvadajícím listům zmarličníku japonského (Cercidiphyllum japonicum).

V zimě našemu nosu zalahodí kvítky vilínu (Hamamelis) a kaliny bodnantské (Viburnum x bodnantense).

Trávníky, štěrkoviště, vydlážděné plochy šířící se doleva doprava, kam až oko dohlédne, v nás dříve či později vyvolají zívání.

Když vytvoříme ostrůvkovité záhony s oblíbenými rostlinami, získá zahrada veselejší a osobitější ráz. Místo v nich najdou květiny, okrasné trávy, dokonce i dřeviny, pakliže nám to rozměry zahrady dovolí.

Platí, že lepší je mít jeden velký záhon než spoustu titěrných. Ty bývají spíš ke zlosti, zvlášť jsou-li prostřené v pravidelně sečeném trávníku.