Bergénie – ať to nejsou popelky

Třebaže pro ně čeština má docela pěkný název badan, zůstává jen teorií a pojmem v botanickém atlase. Název bergénie je prostě zakořeněný a nikdo jim jinak neřekne. Hojně se vysazují už desítky let, ale často se vysloveně hřeší na jejich nenáročnost a odolnost. Vždy potřebují doplnit nějakou další vhodnou trvalkou, nejraději s odlišnými listy, aby vynikly jejich tuhé, lesklé listy i pěkné, bohaté květy.

Nároky na pěstování

Možná vás překvapí, že bergénie je příbuzná s mnohem menšími lomikameny. Stejně jako ony má zvonkovité květy v různých odstínech růžové, ale mohou být i bílé, bílorůžové, červené a purpurové. Má ráda vlhčí půdy, humózní, snáší však dobře také sucho. Nejlépe se jí daří v polostínu, ale pokud je půda dostatečně vlhká, může růst na přímém slunci. Ve stínu sice poroste také docela dobře, ale rozhodně vytvoří méně květů a také listy nebudou tak pěkné, budou vytáhlé a jejich srdčitý tvar se nepěkně protáhne. Bergénie kvetou brzy na jaře, u některých druhů se květy objeví už v březnu, nejčastěji ale kvetou v květnu.

Na záhonu vydrží velmi dlouho pěkné, dokonce je lze používat jako květiny řezané – také ve váze vydrží třeba i dva týdny.

Zdravé listy

Jsou jejich největší ozdobou. Měly by být lesklé, nepoškozené. Pokud rostlina nemá, co potřebuje, je to na nich velmi znát. Bergénie se podobně jako pivoňky prakticky nepřesazují, na jednom místě vydrží řadu let. O dobrou výživu se musíte postarat pravidelnou dávkou kvalitního kompostu. Nebuďte pohodlní a velké listy nadzvedněte, půdu pod nimi trochu nakypřete a přidejte kyblíček kompostu, který lehce zapravte motyčkou nebo zahradnickým trojzubcem. I když velké kožovité listy svědčí o tom, že rostlina umí hospodařit s vodou, na velmi suchém místě je třeba ji občas zalít.

Zálivka je na místě i v předjaří, poté, co roztaje sníh nebo poleví mrazy. Bergénie totiž jako prakticky stálezelené rostliny vegetují i přes zimu, vodu tedy potřebují na jaře

doplnit, podobně jako třeba bobkovišně nebo zimostráz. Většina odrůd má pro pěstitele připravené ještě jedno podzimní překvapení – vlivem nízkých teplot projdou jejich listy barevnou proměnou a ze zelených se stanou listy purpurové, červené nebo dokonce trochu oranžové. Toto vybarvení vydrží po celou zimu.

Využití

V současné době se nejčastěji pěstují zahradní kultivary druhů Bergenia cordifolia, B. crassifolia, B. purpurascens a B. stracheiy. Botanický původ jednotlivých odrůd je ale vlastně nedůležitý, jednotlivé rody si jsou dost podobné. Bergénie jsou velmi univerzální, obstojí na stanovištích s různými nároky. Často je najdete jako řidší porost pod stromy, v okolí jezírek a potůčků, ale klidně je vysaďte i na kraj skalky. Vždy ale musíte mít na paměti, že velmi rychle rostou a potřebují tedy dost prostoru a – pokud je to třeba – i rázné omezení, aby nevytlačily ze svého okolí ostatní trvalky.

Výborně se hodí rovněž jako rostlina do velkých nádob na stinnou terasu. Také tady platí, že by se měly zkombinovat s dalšími druhy, na terase bez dalších sousedů samy vypadají nudně. Na záhonu budou vypadat velmi pěkně třeba s kamzičníkem (Doronicum), jehož sluníčkové květy vytvoří pěkný barevný i tvarový kontrast k robustním květům bergénie. Hodí se k nim také různé kapradiny, bohyšky (Hosta), na slunečném místě jsou výbornými společníky nejrůznější druhy kosatců.

Co je ohrožuje?

Bergénie tvoří často dost hustý porost, kde se drží vlhkost. Ohrožují je tedy nejčastěji zahradní plži a houbové choroby, jako je padlí a plíseň šedá. Tyto choroby spíš svědčí o tom, že jste bergeniím vybrali špatné místo. Raději je přesaďte, choroby byste totiž museli „řešit“ vlastně stále. Snažte se také, aby v porostu nezůstávaly pod novými listy zbytky starých, které by tu hnily a přitahovaly plže. Porost zkontrolujte a vyčistěte na počátku jara. To je také správná doba pro přihnojení rostlin, bergénie vám potom krásně pokvetou.