DOBOVÝ ONLINE: Válka v Evropě končí

Dobová online reportáž je u konce. Děkujeme za pozornost.

Projekt Rok osvobození na Novinkách pokračuje zásadními událostmi, které se odehrály ve druhé polovině roku 1945.

Na okrajích Prahy probíhají ještě boje, ke generálu Karlu Kutlvašrovi se dostává volání o pomoc ze Spořilova a z prostoru Podolí–Modřany.

Protože odpoledne v oblasti už nebyly zjištěny žádné jednotky, 10. května v 16:00 dostala rozkaz se vrátit.

V Náchodě-Bělovsi dochází ke krvavému střetu. Příslušníci SS zde střílejí na české povstalce, kteří tady předtím odzbrojovali německé vojáky. Ti proudili přes hraniční přechod. Bezpodmínečnou kapitulaci esesáci disponující děly i stíhači tanků nerespektují, vraždí také zajaté vojáky Rudé armády. Odpor Němců zlomí až příjezd dalších sovětských vojáků. Těch v Bělovsi zahynulo několik desítek, ztráty Němců byly ještě vyšší. Zajatí esesáci byli následně mučeni ve sklepích náchodského pivovaru a poté povražděni.

Ruzyňské letiště drží povstalci. 9. května dopoledne se k němu blíží sedm letadel. Šest jich krouží nad Ruzyní, sedmý nasazuje na přistání. Povstalci vypalují bílé rakety – na znamení, že může dosednout. Sovětský Il-2m3 Šturmovik v 10 hodin přistává.

Gardový kapitán Talgat Begeldinov otevírá kabinu, ale motor nevypíná. S odjištěnou pistolí v ruce naznačuje, že ke stroji může přijít jen jeden člověk. Velitel letiště plukovník Ladislav Syka mu sděluje, že letiště je pod kontrolou povstalců, ale pohybují se zde ještě zbylí Němci, z nichž většina nad ránem odjela do Slaného.

Pak se pilot ptá na generála Jeremenka. Plukovník mu odpovídá, že o nikom takovém neví. Begeldinov zavírá kokpit a odlétá. Na Ruzyni se vrací odpoledne kolem druhé, kdy vede skupinu 42 sovětských stíhaček Jak-1. Mezitím podá hlášení, že v Praze Jeremenko není.

Begeldinov ráno letěl přímo na rozkaz velitele 1. ukrajinského frontu Ivana Koněva, který ztratil spojení s rychle postupujícími tanky. Bál se, že by Prahu mohl osvobodit ze severu Moravy postupující 4. ukrajinský front Andreje Jeremenka a Koněv by přišel o slávu, že právě on osvobodil stověžatou matku měst. Musel spěchat. K Praze se zároveň blížily i tanky 2. ukrajinského frontu maršála Rodiona Malinovského, které postupovaly přes Jihlavu a Havlíčkův Brod v mezeře mezi ustupujícími německými skupinami Střed a Ostmark.

V malé obci Lejčkov na Táborsku dochází k nečekanému krvavému dramatu. Krátce po poledni příslušníci SS a wehrmachtu zahajují palbu na civilisty, kteří zde sledují útěk německých vojsk na západ po důležité silnici mezi Pelhřimovem a Táborem. Celkem zavraždí 24 lidí z Lejčkova a několika dalších vesnic, řadu dalších zraní a polovinu obce vypálí.

Důvody masakru jsou dodnes zahaleny tajemstvím. Mohlo jít o odvetu za střelbu partyzánů do kolony ustupujících Němců, ale také mohla být na vině panika mezi vojáky způsobená výstřely příslušníků SS, kteří si snažili prorazit cestu přeplněnou silnicí, kde se mísili muži z SS a wehrmachtu s prchajícími německými civilisty. Ti pak mysleli, že na ně útočí partyzáni, nebo dokonce předsunuté jednotky Rudé armády.

Německá kapitulace vstupuje v platnost. Všechny německé jednotky musí zastavit činné operace a zůstat v postaveních, která aktuálně zaujímají.

Nejistota stále panuje v Českých Budějovicích, dochází k lokálním přestřelkám. Němci se stahují k americkým liniím. Rudá armáda dorazí až 9. května.

Do Prahy se dostávají první průzkumné jednotky Rudé armády, konkrétně předsunuté oddíly 1. ukrajinského frontu pod maršálem Koněvem. Praha slaví a čeká na hlavní část Rudé armády.

Němci po kontroverzní dohodě volně opouští Prahu směrem na západ. Některé barikády mizí z ulic. Lidé spontánně začínají slavit konec války.

Z oken vlají československé a americké vlajky.

Staroměstskou radnici, kterou bránila skupina Matylda a partyzáni z Hořovic, zapálila po poledni německá palba. Byla v plamenech v době podpisu kapitulace v Bartolomějské ulici. Střecha se propadla kolem 16. hodiny. Podepsanou kapitulaci ale neuznaly jednotky SS, které se bránily v nedaleké budově Právnické fakulty. Požár radnice se podařilo uhasit až 9. května kolem poledne.

Německé velení trvá na volném odchodu německých jednotek z Prahy na západ, aby se mohly vzdát Američanům, nikoli Sovětům. Na německé straně vyjednává generál Rudolf Toussaint, velitel německých jednotek v Praze. Zástupci České národní rady nakonec souhlasí.

Město je v troskách, počet obětí roste.

Jednotky Rudé armády vstupují do Olomouce hlavními tahy z východu. Německé jednotky se brání. Přestřelky probíhají u nádraží, vojenských objektů i okolo kláštera Hradisko. V poledne už Rudá armáda ovládá většinu města. Lidé vítají vojáky květinami.

Historická část Olomouce je relativně ušetřena velkých škod.

V noci ze 7. na 8. května přijíždí do středočeské obce Konětopy německá trestná výprava. Jejím cílem je odveta za útok partyzánů z brigády Národní mstitel na vojáky wehrmachtu, ke kterému v této vesnici nedaleko Brandýsa nad Labem došlo 7. května a jenž znamenal mrtvé pro obě strany. Po tomto střetu ustupující Němci zapálili dva domy a stodolu, vzali několik rukojmích a bránili hasičům, aby začali hořící objekty hasit – jejich stříkačku poškodili a převrhli do rybníka. Většina obyvatel obce utekla nebo se schovala ještě před příjezdem trestného oddílu.

Němci prohledávají, rabují a zapalují další stavení. Kontrolují také civilisty, kteří ve vesnici ještě zůstali. To se stalo osudným Františku Svobodovi, u nějž našli náboj do pistole. Němci mladíka vytáhli ven, postavili čelem ke zdi proti staré kovárně a ranou do týla ho zastřelili.

Poslední ohniska požárů v obci hasiči likvidovali ještě 9. května, do základů bylo vypáleno 40 domů i s hospodářskými staveními. Desítky dalších budov byly vážně poškozeny. Ohnivá výheň nezasáhla jen 8 ze 119 objektů. Tragická bilance nacistického řádění v Konětopech přitom mohla mít ještě podstatně horší následky. Jen na poslední chvíli se totiž místním podařilo zachránit několik žen a dětí ukrývajících se ve sklepě, který zasypaly hořící trámy.

V ulicích Prahy se během květnového povstání v roce 1945 svádějí krvavé boje. Podívejte se, jak to vypadalo na Václavském náměstí během Pražského povstání a jak se změnilo do současné doby.

Z nového vysílacího studia v budově vinohradského Husova sboru se v 19.15 rozletěla do éteru zpráva, na niž se čekalo pět roků a šest měsíců: „Německo bezpodmínečně kapitulovalo.“ Na situaci bojující Prahy to v tom okamžiku změnilo jen málo. Protože Němci nevěděli, že se nevysílá z hlavní budovy, dále na ni podnikali nálety.