Článek
Když v minulých dnech začaly teploty v Somersetu prudce klesat, bylo matce tří dětí Coltona (17), Coye (16) a Kaiy (2) jasné, že je už ven na zahradu jen tak nevyžene. Že bude muset vymyslet nějakou záminku, aby se jim chtělo na chvíli opustit vyhřátý domov a vyjít alespoň na chvíli ven.
Když si projížděla nejnovější příspěvky na sociálních sítích, všimla si, kolik lidí s dětmi na zahradách staví iglú a hned ji napadlo, že by se do jeho stavby mohli pustit také. Nápad ji nadchl, a tak začala do práce verbovat rodinu. K jejímu překvapení, nikdo se do díla nehrnul. „Manžel byl toho názoru, že jsem blázen. A tak jsem si řekla, že jo, že ho tedy postavím sama,“ vzpomíná Ashley v reportáži agentury Reuters.
Jenomže u Barronových to funguje jako v každé správné rodině. Sice se z počátku všichni ošklíbali, ale brzy jim to nedalo a vyrazili mamince na pomoc. „Začala jsem pracovat na iglú a myslím, že se všichni cítili hloupě, takže se začali zapojovat – a nakonec se u toho bavili! Dokonce mi přišel na pomoc i tchán a také můj bratr s přítelkyní,“ popisuje Ashley, jak se ze stavby iglú stala skutečně celorodinná akce.
Žena, jež pracuje jako zdravotní sestra, měla vše zorganizované. Jako stavební materiál použili s rodinou bloky ledu, které vyrobili tak, že nechali zmrznout vodu v plechových krabicích. Tady museli projevit jistou trpělivost, protože navzdory mrazům bloky ledu nebyly hned hotové. Vodu dali ven zmrznout v šest večer a použít je mohli až na druhý den odpoledne.
Ashley přitom napadlo, že by nemuseli stavět z obyčejných čirých ledových bloků, ale že by jejich stavba mohla tak trochu připomínat stavění z pestrobarevných kostek lega. A tak do některých plechovek nasypala trochu potravinářského barviva. Tu zelené, tu červené, jinde žluté či modré… Na výrobu iglú nakonec potřebovali 342 bloků ledu.
Malá Kaia před rodinným výtvorem.
Sice zpočátku hudrali, ale pak se k Ashley (uprostřed) přidala celá rodina, včetně manžela Brandona a dvouleté Kaiy.
Stavba jim zabrala šest dní. První den zvládli dvě spodní řady, další pak pokračovali po večerech, když byli všichni doma. „Nemám ráda zimu, takže jsem si zpočátku nebyla jistá, jestli je to dobrý nápad. Ale byl to jeden z těch případů, kdy si člověk řekne: ‚Začala jsem to, tak to musím dokončit.‘ Byla jsem na nás nesmírně hrdá, když jsme to dokončili. Bylo to vzrušující, všechny moje děti byly nadšené – byla to super zábava,“ uzavírá Ashley spokojeně.
Pevnost jejich iglú už prověřila i sněhová bouře. Rodina v něm pořádá občas posezení, ať již s horkým čajem, nebo kakaem. Společně s lidmi z okolí, kteří se přicházejí na duhové iglú dívat, odhadují, že by mohlo vydržet až do března.
