Článek
Program prodeje domů za jedno euro vznikl v řadě italských obcí jako způsob, jak oživit vylidňující se města a vesnice. Noví majitelé se však musí zavázat k opravám a rekonstrukci objektů, z nichž mnohé jsou opuštěné už několik desetiletí a podle toho také vypadají.
A přesně to je i případ domu, který získali Rae a Declan. Jak se dozvěděli, ten jejich nikdo neobýval minimálně 50, možná 60 let. Přestože je vyklizený a zabezpečený, bylo na první pohled patrné, že v něm po mnoho desetiletí nikdo nebydlel.
Pár navštívil Troinu poprvé v létě roku 2022. Město je zaujalo nejen svou polohou v hornaté části Sicílie, ale také pohádkovými výhledy do okolní krajiny. Jakmile dorazili k domu, byli rozhodnutí koupit jej ještě dříve, než vstoupili dovnitř.
Pořizovací cena činila možná pouhé jedno euro (cca 24 korun), teď však přicházejí skutečné náklady a ty už jsou samozřejmě reálné. Majitelé původně odhadovali, že rekonstrukce vyjde minimálně na 50 tisíc eur, tedy přibližně 1,2 milionu korun. Postupně však zjistili, že jejich plány jsou mnohem ambicióznější.
Z původního záměru pouze upravit objekt do obyvatelného stavu se posunuli podstatně dál. Z domu chtějí udělat místo, které bude sloužit celé rodině a současně odrážet jejich vztah k Itálii a sicilským kořenům. Pokud se jim podaří své představy naplnit, bude jednou plný umění, osobitých detailů a kvalitních architektonických řešení.
Už teď je proto jasné, že náklady na to všechno budou mnohem vyšší, než původně předpokládali. Uvažují například o výraznějších stavebních zásazích včetně otevření zadní stěny domu, což by do interiéru vneslo více světla a zároveň by jej to lépe propojilo s okolím.
Anketa
Nabídka domů v italských vesničkách a městečkách za euro se před několika lety stala velice populární a v mnoha lidech nepochybně vzbudila dojem, že mohou snadno nabýt nemovitost. Tento konkrétní příběh však jasně ukazuje, že koupě těchto domů ve skutečnosti vůbec není levná cesta k bydlení.
Symbolická kupní cena představuje pouze vstupenku k finančně náročné rekonstrukci, která si od nových majitelů vyžádá kromě dostatečně velkého rozpočtu i mnoho času a trpělivosti.
Právě to je ale cílem celého programu – přivést do opuštěných budov nové majitele, kteří si během proměny - v ideálním případě - místo skutečně zamilují, a vdechnou tak nový život do mnohdy již skomírajících komunit. Ty v minulých desetiletích přišly o velkou část svých obyvatel, zvláště těch mladých.
