Učitelé toužili po domku na důchod. Po 20 letech v paneláku si svůj sen splnili

Markéta: Pocházím z Moravy, ale hned po škole jsem se přestěhovala do Zruče nad Sázavou. Jaroslava jsem potkala asi před dvaceti lety a přestěhoval se za mnou ze Šumavy, kde žil. Bydleli jsme v osmipatrovém paneláku, kde žilo 32 rodin, a bylo to dost náročné.

Markéta: Jsme oba učitelé a bylo pro nás těžké vracet se po práci do tak stísněného bytu. Když nám děti vylétly z hnízda, začali jsme přemýšlet, co dál. Nechtělo se nám v paneláku zůstávat.

Už jsme byli dlouho na jednom místě, já jsem na předchozí škole pracovala 20 let. Nakonec jsme odešli z města a našli si práci v Kutné Hoře, oba na stejné škole.

Markéta: Jednoho dne jsem začala obvolávat vesnice kolem Kutné Hory, jestli náhodou neprodávají pozemky. Většina starostů říkala, že je všechno rozprodané, ale místní pan starosta nám řekl, že nějaké pozemky mají. Jeli jsme se podívat a na první pohled jsme věděli, že je to přesně to, co hledáme.

Jaroslav: Předtím jsme se dívali po soukromých nabídkách, ale pokaždé se nám něco nezdálo. Když jsme ale přijeli sem, rozhodli jsme se do toho jít. To bylo asi před pěti lety, v našem domě žijeme čtvrtý rok.

Jaroslav: Na pozemku ne. Šílená ale byla rychlost prodeje pozemků, kde jsme byli zařazeni jako žadatelé.

Jaroslav: Začali jsme zvažovat finanční možnosti, protože vzhledem k našemu povolání nejsme žádní milionáři. Narazili jsme na výborného finančního poradce, který nás provázel celým financováním. Kvůli věku jsme hledali banku, která bude ochotná dát nám úvěr. Jsem ještě o deset let starší než manželka, takže jsme potřebovali, aby úvěr mohl být na mladšího z nás. Když jsme měli jistotu financí, začali jsme jednat se stavební firmou.

Markéta: Měli jsme finanční rámec a museli jsme najít firmu, která se do něj vejde.

Markéta: Zatím ne, protože oba chodíme do práce a na tu hypotéku ještě dosáhneme. Pozemek jsme ale museli koupit za hotové. Zdědila jsem u Brna polovinu bytu, kterou jsem prodala. Tím jsme měli na pozemek a hypotéku jsme si vzali jen na domek.

Markéta: Ano, stavěli jsme na klíč včetně základové desky a úklidu. Chtěli jsme přijít do hotového.

Jaroslav: Tím, že já jsem ze Šumavy a Markéta z Moravy, bylo by složitější sehnat nějaké známé, kteří by nám mohli pomáhat se stavbou. I sehnat ověřeného řemeslníka je dnes složité. Proto jsme vsadili na dodavatele na klíč.

Markéta: Ten jsme si dělali sami. Mohli jsme na stavbu chodit, jak jsme chtěli. Cokoliv si fotit, měřit i kontrolovat. A firmě jsme navíc naprosto důvěřovali, což se vyplatilo. Viděli jsme, že všechno dělají poctivě. Neměli jsme důvod ještě někoho shánět a platit.

Jaroslav: Přípojky byly hotové. Akorát komunikace byla jen zpevněná, asfalt se dodělával až později. Byl to záměr pana starosty, hotová komunikace by se poničila, kdyby po ní jezdila těžká technika na stavbu.

Jaroslav: Studnu nemáme, jsme napojeni na řad. Máme kanalizaci, odpadní i dešťovou. Na pozemku vedle nás je dešťová jímka.