Článek
Dlouhá ulice v Pisárkách se v poslední třetině 19. století začala měnit téměř v zrcadlový obraz brněnských průmyslových předměstí.
Zdejší parcely s protáhlými zahradami stoupajícími ke Žlutému kopci a ke Kamennému mlýnu začali ve velkém měřítku vykupovat brněnští právníci, obchodníci a podnikatelé, spojení s průmyslovými závody, aby si v jejich spodních částech mohli postavit zahradní domy k letnímu obývání, ale také celoročně obytné paláce a vily. Takovým příkladem je i tato stavba.
Stavba má fasádu v decentních světlých tónech.
Rozlehlá vila byla umístěna do vzdálenější části zahrady, takže se z její terasy a okolních oken otevíral výhled na parkově upravenou spodní část.
V duchu renesančních venkovských vil na toskánských návrších je také její silueta bohatě rozčleněna. Vpravo stojící schodišťová věž svírá s levým zvýšeným výstupkem hlavní obytnou část se salonem, spojeným se zahradou terasou a dvěma schodišťovými rameny svírajícími původně otevřený zahradní sál.
Vila působí majestátním dojmem.
Jinak střídmý neorenesanční dekor doplňuje sloupoví v části terasy. Původní sgrafitová výzdoba proškrabávanou omítkou hlavní strany vily zanikla pod novodobou omítkou z druhé poloviny 20. století. V dolní části zahrady byl u vstupu postaven přízemní objekt domovníka.
Eduard Exner, rodák ze severozápadních Čech, začal jako osmnáctiletý praktikovat ve zdejší stavební kanceláři Josefa Arnolda, kde například řídil provádění staveb architekta Heinricha von Ferstela. Ostatně možnost uskutečňovat stavby významných projektantů měl i později.
Pro jeho samostatnou tvorbu je pravděpodobně nejcharakterističtější skupina nájemních domů, kterými se po osamostatnění podílel na zástavbě okolí někdejšího Hutterova rybníka (náměstí 28. října) a které měly noblesního palácového, pozdně renesančního ducha.
