Nový dům ve staré stodole

Vždycky, když se s mojí kamarádkou z dětství Martinou setkáme, mám pocit, že v hovoru navážeme tam, kde jsme posledně skončily. Od základky jsme naladěny na stejnou vlnu a je skvělé, že se shodneme i v oblasti bydlení.

Obě jsme vetešnice, milujeme bazary a blešáky všeho druhu a nebojíme se restaurování věcí, na nichž náležitě zapracoval zub času i červotoč. Martina už je ovšem několik délkových metrů přede mnou, protože si teď plní další sny a vyrábí přírodní mýdla, olejíčky a se svou květinovou a zeleninovou zahrádkou mě „strčí do kapsy“. Ale marmelády umíme dělat obě stejně vynikající a co se týká koláčů, tak to si můžeme konkurovat.

Jakmile mi Martina oznámila, že s manželem koupili starou stodolu, hned jsem ji polapila. Na „revizní“ návštěvu a focení jsem si sice ještě pár let musela počkat, ale stálo to za to. Tušení, že pod rukama Martiny a jejího francouzského muže Alaina vznikne něco pěkného, mě nezklamalo.

Asi tak po třech letech hledání vhodného objektu na víkendové bydlení poblíž Prahy našli manželé inzerát, který nabízel k prodeji starou stodolu. Bylo to sice dál od metropole, ale když se tam přijeli podívat, měli ihned jasno. Uchvátil je výhled do krajiny, klid a také to, že v bezprostřední blízkosti nejsou žádné domy.

Dům byl vlastně velkou stodolou, částečně uzpůsobený k bydlení a částečně sloužil původnímu majiteli jako truhlářská dílna. Oběma novým majitelům bylo předem jasné, do čeho jdou a že to bude chtít hodně práce a peněz, než bude dům podle jejich představ, ale výhled zvítězil…

Klíče od chalupy dostali manželé v září roku 2008 a první, co udělali, byl bazén, protože chtěli, aby tam měly vyžití hlavně jejich dvě malé děti. S vybudováním bazénu také souvisela nová terasa. V prvním roce obývání domu ještě udělali podkroví v části nad nynější kuchyní. Pak nastala fáze plánování a spoření, aby bylo možné pustit se do důkladné rekonstrukce, která trvala dalších pět let.

Výhodou bylo, že se s rekonstrukcí už dávno počítalo a původní majitel na ni měl stavební povolení. S úpravou projektu manželům pomohla kamarádka, která zakreslila úpravy, a samotné rekonstrukce se ujal Alainův kamarád, jenž je majitelem stavební firmy, takže dodal dělníky a sám práce dozoroval. Půdorys domu sice zůstal původní, ale jinak je tam vše nové.

Rekonstruovalo se totiž metodou „dům v domě“, což znamená, že se nechá jen původní korpus, do nějž se postaví nový dům. V případě této stodoly zůstaly zachované kamenné zdi o síle 50 cm, kolem nichž se po vnitřní straně nechal cca 15cm volný prostor a před něj řemeslníci z porobetonu postavili kompletně nové zdi a příčky. Volný prostor mezi kamenným zdivem a porobetonem slouží jako „kapsa“ zajišťující tepelnou izolaci a také to, že dům může „dýchat“.

Autor: Lucie Martínková, www.bydlenimagazin.cz