Krása tohoto výjimečného domu vyniká za šera

V tradičních japonských domech propojovaly dlouhé přesahy střech interiér se zahradou; ze zšeřelých místností uvnitř obyvatelé obdivovali světlou zahradu a trávili večery při světle lamp. „Lidský život se v takových prostorech odvíjel po mnoho staletí. Jak píše Džuničiró Tanizaki ve své knize Chvála stínů, existují materiály a zařízení, jejichž krásu a pohodlí lze plně ocenit pouze v polosvětle tradičního domova,“ vysvětluje architekt základní myšlenky, s nimiž přistupoval k návrhu tohoto domu.

Nejde přitom o tradiční rodinný dům, ale o modelový (patrně i proto jeho název zní pouze C4L). Jeho smyslem je předvést, jakým směrem by se měla architektura v Japonsku do budoucna ubírat. Základem je proto tradiční japonský styl, který však architekt obohatil a doplnil prvky z kultur jiných zemí.

„Velkou pozornost jsme věnovali kontrastu mezi světlem a tmou a vytvořili jsme jak tlumené plochy vyjadřující krásu slabého světla, tak dynamičtější plochy naplněné silným světlem. Celá atmosféra je zářivá, jde o výsledek naší snahy o krásu světla,“ říká architekt.

Jak je to v Japonsku běžné snad ve všech aspektech konání, tak i v případě architektury a interiérového designu architekt chce, aby výsledek byl oslavou řemeslného mistrovství. Proto ke spolupráci na domě přizval sedm vynikajících řemeslníků specializujících se na sedm různých oborů: tesařství, štukatérství, práci s papírem, výrobu sloupů, provaznictví, výrobu zástěn a dveří a na lakýrnictví.

„Věřím, že domy, které jsou zakořeněny v porozumění japonskému kulturnímu kontextu a respektu k dovednostem a inovacím našich předků, ale které lze přesto předat budoucím generacím, jsou domy, které bychom dnes měli v Japonsku stavět. Naše návrhy tento koncept zapouzdřují a nabízejí luxus v japonském stylu,“ je přesvědčen architekt.

A tak lze na domě obdivovat hravou práci s betonem, do jehož povrchu nechal architekt obtisknout dřevěné bednění i bambusová stébla, a po vstupu do interiéru nelze než žasnout nad chodníčkem vedoucím nad plochou pokrytou pouze kamením a navozující tak pocit kamenitého břehu moře. V přízemí domu je pro japonské rodinné domy poněkud atypicky umístěný podlouhlý bazén. S ním sousedí posezení z masivního kusu dřeva, které svými organickými liniemi připomíná spíše samorost nebo prostě vyplavený kus dřeva na břeh.

V přízemí je rovněž umístěna pracovna, což je nepochybně odpověď na trend, který se nejenom v Japonsku začal více prosazovat po pandemii covidu, a nechybí ani místnost vyhrazená pro sport.

V prvním patře je pak opět mírně atypicky umístěna ložnice, která je srdcem celého podlaží. Okolo ní jsou rozložené další místnosti jako koupelna, šatna a také například sauna.

Teprve ve druhém patře (dům je vybaven výtahem) je pak hlavní prostor pro každodenní činnost obyvatel domu, tj. velký prostor propojující v sobě funkci obývacího pokoje, jídelny a kuchyně. Nejvyšší podlaží je oproti prostřednímu o něco zmenšené, čímž architekt vytvořil terasu, kterou pak mohl provázat s interiérem denní zóny. Prostor, o který je nejvyšší podlaží umenšeno, pak zakrývá dlouhý přesah střechy.

„Výsledný domov ztělesňuje klid a výjimečné napětí, které je skutečnou silou japonské kultury, a zároveň jemně evokuje wabi-sabi, krásu nedokonalosti,“ uzavírá architekt.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Architekti