Maminčin domek zbourali a na jeho místě postavili dřevostavbu, ve které má útulný vejminek

Milan: Sedm let jsme bydleli na Vinohradech a předtím ještě na dalších devíti místech. Tohle je naše desáté a možná už konečné bydliště a zároveň náš druhý dům.

Milan: Máme pět dětí, takže jsme na velkém pozemku postavili prostorný dům. Nakonec jsme tam ale zůstali sami, protože všechny děti postupně odešly. Dům měl dispozici 8+2, 49 oken, čtyři koupelny, bazén a obrovskou zahradu, takže pro dva byl zbytečně velký. Rozhodli jsme se ho prodat a postavit si nový tady, ve středních Čechách.

Milan: Moje maminka tady měla malý starý kamenný domek, který byl v dezolátním stavu. Propadala se podlaha, zatékalo střechou a byl vlhký. Hrozilo, že jí na hlavu něco spadne. Proto jsme ho zbourali a na téměř stejném půdorysu postavili nový.

Jaroslava: Hlavní důvod byl ten, že už tady maminka nemohla být sama. Teď přes rok bydlí v bytě v Praze a v létě je s námi tady, v dřevostavbě. Má v domě vlastní ložnici, kuchyňku a koupelnu, takže takový vejminek.

Milan: Původně jsem si myslel, že něco zůstane, ale když se dům otevřel, zjistili jsme, že všechno musí pryč. Bylo to v tak špatném stavu, že se to samo sypalo, takže se musela dělat i nová základová deska. Problém je, že je tady všude skála. Kvůli ní jsme museli dům postavit trochu výše.

Jaroslava: Chtěli jsme mít dům úplně bezbariérový, bez jakýchkoliv schodů, ale kvůli skále to nešlo.

Milan: I vedlejší dům, ke kterému jsme přilepení, stojí na skále. Museli jsme tedy dům zvednout o 42 cm a upravit projekt. Stavba se kvůli tomu na dva měsíce zastavila. Do země jsme předem neviděli, takže jsme to zjistili až při kopání. Stálo nás to nervy i čas, ale nakonec to dobře dopadlo.

Jaroslava: Kvůli změně projektu jsme navíc museli znovu obejít sousedy, ale všichni nakonec souhlasili. Naštěstí jsme měnili jen výšku, vše ostatní zůstalo stejné.

Jaroslava: Na možnost dřevostavby jsme narazili na internetu. Začali jsme se o to zajímat a hledat si k tomu nejrůznější informace. Přesvědčila nás především rychlost výstavby. Začali jsme hledat firmy, které dřevostavby staví. Hledali jsme takovou, jejíž domy by nás zaujaly.

Jaroslava: Původně jsme chtěli atriový dům, dokola uzavřený, se zahrádkou uprostřed. Jenže ten by se sem nevešel, protože jsme museli dodržet původní rozměry domu. Tento dům jsme si vybrali proto, že má hodně francouzských oken a je dost prosvětlený.

Milan: Hlavně jsme chtěli přízemní bungalov, protože jsme nechtěli chodit do schodů. Podkroví sice máme, ale není obytné, používáme ho jen na ukládání věcí. Bungalov je praktický především z hlediska údržby. Poučili jsme se z minulého domu, opustily mě takové ty velkopanské choutky, které jsem tam občas měl, dělal jsem si tam například vodopády a podobně (smích).

Jaroslava: Ano, jen jsme si uvnitř trochu upravili dispozici. V základní verzi nebyla předsíň a člověk by vstupoval rovnou do obýváku. Kuchyně měla být na místě koupelny, my jsme tyto místnosti prohodili.

Milan: Stavební dozor byl ze strany firmy, měli vlastního stavbyvedoucího. Další dozor jsme neměli. Já jsem tu byl každý den a stavbu jsem si tak hlídal sám.

Jaroslava: Dům byl na klíč, předali nám ho kompletně hotový. Byly hotové podlahy, dveře i koupelny. Chtěli jsme mít všechno od jedné firmy.

Milan: Je lepší nadávat na jednu firmu, než aby se dvě vymlouvaly jedna na druhou. Ale to naštěstí nebyl náš případ, byli jsme se stavební firmou spokojení.

Milan: Celý proces trval asi rok a půl.

Jaroslava: Loni jsme v domě prožili čtvrté Vánoce.

Milan: Ano, hlavně věci kolem domu. Zahradu, ploty, přístřešek na auto, okapové chodníčky, napojení okapů do retenční nádrže, dlažbu i terasu jsme si dělali sami. Nic zásadního na samotném domě jsme ale svépomocí nedělali.

Milan: Ve všech místnostech kromě špajzu a technické místnosti máme podlahové topení napojené na tepelné čerpadlo vzduch-voda.

Milan: Na začátku jsme neměli sazbu pro tepelné čerpadlo, takže to byla anabáze. Trvalo delší dobu, než jsme přešli na nejlevnější tarif. Nejdřív jsme platili vysoké zálohy, asi 5500 Kč měsíčně. Po roce nám je snížili na 4900 Kč. Na elektřinu máme v domě všechno a s tepelným čerpadlem jsme spokojení. Každý rok před zimou uděláme servis a funguje bez problémů.

Jaroslava: Jednotku mám pod ložnicí, a i když mám otevřené okno, hluk nevnímám. Sousedka ale říká, že ho občas slyší.

Jaroslava: Plyn tady není, takže to jsme měli vyřešené.

Milan: A krb jsme zamítli. V předchozím domě jsme ho měli, ale používali jsme ho převážně kvůli atmosféře. Takže nám zbývalo tepelné čerpadlo.

Milan: Máme 80litrový akumulační bojler napojený na tepelné čerpadlo. Bohatě nám to stačí, i když máme návštěvu.

Jaroslava: Je tady místní vodovod. Už byl napojený i na starý dům, takže přípojky jsme nemuseli řešit.

Milan: Kdysi jsem měl stavební firmu, která dělala vodovody a kanalizace, takže v této ulici jsem vodovod stavěl přímo já. Máme i retenční nádrž, která má objem pět kubíků. Problémová byla opět ta skála. Jámu pro nádrž jsme museli skoro čtrnáct dní vysekávat v žule pomocí kladiva IPH. Trvalo to dlouho a bylo to finančně náročnější.

Jaroslava: Předokenní žaluzie i klimatizaci máme ve všech pokojích. Kromě toho jsme si pořídili roletky. Když je slunce nízko a svítí nám přímo do očí, stáhneme je.

Milan: Já klimatizaci používám prakticky celé léto. Manželka moc ne, protože je teplomilná a vadí jí, když na ni fouká.

Jaroslava: Tepelně i izolačně je to v dřevostavbě skvělé. V zimě je teplo, i když netopíme, a v létě je tu naopak příjemně.

Milan: Náš předchozí zděný dům byl hlavně moc velký. Měli jsme tam pokoje o velikosti 64 m2, což bylo na vytápění hrozné. Tady přijdeme domů a je rychle teplo.

Jaroslava: Nám se líbí celé řešení. Pořád si říkáme, že jsme to vymysleli dobře a že nám to vyhovuje. Maminka už hůř chodí, takže je fajn, že nemusí překonávat žádné schody ani překážky, když jde ven.

Milan: Skvělá je i prosklená terasa, která má přes 20 m2. Je to skoro jako další místnost, člověk má pocit, že je přímo v zeleni. Díky zasklení se navíc prostor ohřeje i o sedm stupňů, i když se netopí.

Jaroslava: Pochvalujeme si i vejminek. Když přijede návštěva, má tam vše, co potřebuje. Nikdo nemusí čekat na koupelnu, je to perfektní.

Jaroslava: Na většině jsme se shodli, ale byly i výjimky. Například dveře, to bylo na rozvod (smích). Dále jsme měli každý jinou představu o dispozici vejminku.

Milan: Ale samozřejmě já jsem ta hlava a manželka ten krk, který tou hlavou hýbe. Uznal jsem, že má s prohozením místností ve vejminku pravdu.

Jaroslava: Měli jsme zahradníka. Základní představu jsme si navrhli sami. Řekli jsme, co tam chceme a jak by to mělo vypadat. Zahradník pak věděl, které rostliny potřebují stín a které slunce, a podle toho to zrealizoval. Něco málo jsme si dosadili ještě sami.

Milan: Na zahradě je mírný svah, který vznikl nejen kvůli skále, ale i proto, že dole u plotu je kanalizační jímka a vodovodní šachta. Kdyby měl být terén v rovině s trávníkem, muselo by to být zhruba o dva metry výš. Proto jsme to vyřešili takto.

Jaroslava: Pro mě bylo nejhorší objednávání nábytku. Některé věci měly dodací lhůtu. Stavba se ale zpozdila, podlahy měly být hotové v určitém termínu, ale nestihlo se to, a mezitím nám volali z obchodů, že si máme nábytek vyzvednout. Neměli jsme ho kam dát. Například u kuchyně jsme museli zaplatit ještě dva měsíce skladování, protože jsme ji neměli kam uskladnit.

Milan: Za mě byla největší komplikací ta skála. Kdykoli se muselo kopat do země, byl problém.

Milan: Myslím, že ne. Kdybychom měli jinou lokalitu, líbil by se nám ten původně plánovaný atriový dům. Ale tady jsme ušetřili asi pět milionů za pozemek, takže toho nelitujeme.

Autor: Tereza Šťastná, www.drevostavitel.cz