Když dům vznikne pozpátku – moderní chata z modulů se sedlovou střechou

Paradox je v tom, že přístavba stála dřív než hlavní stavba. Původní chatu bylo třeba srovnat se zemí, ale pár let stará přístavba tu zůstala. Noví autoři tak stáli před nelehkou výzvou.

Jejich úkolem bylo doplnit chybějící hlavní dům tak, aby přístavba nepůsobila jako cizí těleso, ale jako přirozená součást jedné promyšlené kompozice, která dobře funguje prostorově, provozně i vizuálně.

Výsledek má záměrně dvě tváře. Na jednu stranu působí chata jako tradiční přístřeší – jednoduchý tvar se sedlovou střechou, jaký si se severskou chatou instinktivně spojíme. Zároveň ale dům tvoří i moderní sestava přidaných modulů s plochými střechami, které jsou přisazené k hlavní stavbě, jako by šlo o stavebnici. Právě tahle kombinace dává stavbě charakter.

Nejvýraznější částí chaty je horní čelní modul orientovaný na západ. Ukrývá malou pracovnu a má nejlepší výhledy na vody Tingvollského fjordu. Autoři otevřeně přiznávají, že se místnost může při bouřích lehce pohupovat. Nejde o chybu, ale o záměr. Konstrukce je navržena tak, aby ve velkém větru měla jistou pružnost.

Naopak ložnicové části jsou orientovány k východní stěně hlavní konstrukce, tedy do závětří, a fungují jako klidná útočiště pro jednotlivé členy rodiny. Interiér je typicky severský – minimalistický, vzdušný, bez zbytečných ozdob a s důrazem na přírodní materiály. Použité materiály a barevnost navazují na původní přístavbu.

Dům je poskládaný z víceúrovňových modulů kolem centrální části. Hlavní vstup je mezi stávající přístavbou a novým domem, odkud host plynule pokračuje do hlavního obytného prostoru. Ten spojuje obývák s krbem, kuchyní, jídelním koutem a nabízí krásné výhledy. Dispozice má dvě samostatné ložnice (každá v jiném modulu), kompaktní blok zázemí s šatnou, koupelnou a samostatným WC a také výrazné propojení ven – posuvné dveře vedou na krytý venkovní prostor se skleněnou střechou a dál na terasu se schody a několika úrovněmi, která přirozeně rozšiřuje vnitřní místo k životu. Celková užitná plocha domu je 135 m².

Čelní pohled, který autoři s nadsázkou přirovnávají k „tádžmahálské“ symetrii, stojí na dvou kompozičních tricích. Prvním je vychýlení hřebene sedlové střechy směrem k přístavbě. Střecha přístavby se pak zdá jako jižní strana velké sedlové střechy, která opticky překrývá hlavní chatu i přístavbu. (Vychýlení hřebene do strany, aby celek působil symetricky, připomíná svým principem a účelem mírný náklon minaretů Tádžmahálu směrem od hlavní stavby, aby při pohledu z dálky působily kolmě. – pozn. red.)

Druhým trikem je velké okno v horním čelním modulu – funguje jako středobod celé skladby a zároveň jako dynamická protiváha k prosklenému rohu v přízemí na severozápadě. Jinými slovy, dům nepůsobí slepeně, ale vyváženě.