Jak prožít Velikonoce bez stresu? Farářka Kopecká prozradila své jarní rituály

Chod domácnosti se řídí plánem bohoslužeb. V hlavě to mám nastavené tak, že je potřeba nachystat všechno k službě a pak přichází na řadu to ostatní.

Velikonoce ale nejsou pro mě tolik o výzdobě, jsou především časem svátečního ztišení a naslouchání příběhu pašijového týdne. S jarem přichází nový život, nejen v kostele, ale i v přírodě: zpívají ptáci a rostliny začínají vykukovat ven. Nevím, co obdivovat dřív.

Ve váze mám nejraději jednoduché květiny – tulipány, narcisy nebo větve s květy. Ano, symbolika jara je mi blízká, ale spíš jako připomínka cyklu života než jako dekorace. Líbí se mi, když květiny působí přirozeně, jako by do prostoru přišly samy.

Mám ráda ticho Velkého pátku. Mívám pocit, že ten den má sám o sobě zvláštní atmosféru. V Bibli čteme o cestě na Golgotu a ukřižování. V kostelích se nezpívá, zvony nezvoní, někteří lidé dodržují přísný půst. Snažím se zpomalit a soustředit se na duchovní linku Velikonoc, obvykle trávím dost času venku, čerstvý vzduch mi pomáhá.

A když se podívám směrem k lidové tradici, tak je to barvení vajíček, zelené osení a těšení se na to, až budu moci přenést sazeničky rajčat a jiné zeleniny ven.

Určitě světlo, které přichází postupně a Velikonoce jsou s ním spojené. Světlo se také krásně odráží od jednoduchých materiálů – dřeva, skla, bílé látky. Je v tom podle mě určitá křehkost i čistota. Prostor se jakoby nadechne a člověk má pocit, že může začít znovu.

Domov je pro mě obojí. Ráda jsem s nejbližší rodinou a přáteli, ale zároveň potřebuji, aby byl bezpečným útočištěm. Jako farářka i terapeutka jsem často v kontaktu s příběhy druhých, a domov je místo, kde se může všechno usadit. Kde člověk nemusí nic vysvětlovat.

Potřebuji mít doma svá místa a předměty, jako je třeba psací stůl, skřínka na vyšívací potřeby a látky, křeslo v obýváku, hrnek na kávu. Asi bych mohla přestat tolik lpět na věcech, ale nějak mě ukotvují, dávají mi pocit bezpečí.

Když otevřete dveře k nám domů, bude to hned jasné. Máme na zdech krásné ikony, některé jsou tzv. psané na dřevo, jiné jsou reprodukce. Když někde dostanu kříž, přidávám ho ke sbírce.

Knihovny jsou vybaveny duchovní literaturou. Přišlo to nenápadně, ale už si to neumím představit jinak. Ráda bych řekla, že jsem minimalistka, ale nebyla by to pravda.

Na pečení nemám trpělivost, trochu se ostýchám to říct. Takže spíš je to touha zdobit, to mám určitě po mamince, která neúnavně vyrábí ozdoby a činí své okolí úhlednější a krásnější.

Vajíčka jako symbol nového života. Obvykle máme i něco sladkého, to dostáváme darem, protože pečení, jak už jsem naznačila, rozhodně není moje disciplína. Ale ráda vařím a čas strávený v kuchyni je pro mě obvykle vítaným odpočinkem.

Síla sluníčka, pomalé vaření a sezení s hrnkem kávy na zápraží. Mám taky ráda, když se otevřou okna a domem proudí vzduch. Jaro má schopnost vrátit člověka k jednoduchým radostem, které během roku často přehlížíme.

Jaro je nový začátek, zázrak života. Můžeme se jím nechat inspirovat, pustit se do něčeho, na co jsme během zimy neměli dost sil. Velikonoční příběh o zmrtvýchvstání Ježíše Krista vede přes bolest, ztrátu, nejistotu a čekání až k momentu, který mění i náš život. Přála bych si, abychom měli prostor si ten příběh „nechat vyprávět“ a v klidu promyslet.