Pomocníci, kteří hravě zvládnou přívaly sněhu

S vrstvou čerstvého sněhu na chodníku si dobře poradí lopata nebo hrablo, když ho nebude moc, postačí i obyčejné koště.

Na odklizení zledovatělého sněhu už to ale chce bytelnější pomocníky, jako jsou hrabla s kovovou lištou, nebo rovnou speciální škrabky na led s násadou. Ty kvalitní mají sekáček z ušlechtilé oceli.

„Pokud potřebujete odklidit sníh z menších ploch, můžete využít jak klasickou lopatu, tak i lopatu skládací, která je lehká a zároveň velmi skladná,“ radí David Benda, odborník z oddělení zahrady v projektových marketech Hornbach. Tu se vyplatí přibalit si do auta na cesty, zvláště když se chystáte na hory.

Komu se nechce lopotit s hrablem a lopatou, nebo pro ty, kteří mají na odklizení velkou plochu, se vyplatí uvažovat o sněhové fréze.

Vybírat můžete z jednostupňových nebo dvoustupňových fréz, jednoúčelových i víceúčelových.

Mezi dvoustupňové patří i frézy, které fungují na principu pomaloběžného ocelového šneku. Šnek dokáže sníh odhazovat až do vzdálenosti 10 metrů.

U sněhových fréz je vhodné se zaměřit i na jejich váhu. „Nízká hmotnost v kombinaci s pojezdem vpřed vám ušetří síly a na nerovném povrchu i nervy,“ popisuje David Benda.

Pokud jste zvyklí uklízet sníh v extrémních podmínkách, oceníte zase frézu, která disponuje mechanickým regulátorem otáček motoru s prodlouženou dekompresí, která nastartuje i v teplotách hluboko pod bodem mrazu.

V každém případě zvažte, kam sněhovou frézu budete ukládat. Fréza totiž musí být chráněná před vlhkostí a mrazem, aby nedošlo k poškození motoru nebo ke ztrátě kapacity baterie.

Mechanické odklízení sněhu je tou nejvíce ekologickou variantou. Jenže přes noc často chodníky a cestičky namrznou, nebo připadne další sníh. Proto ke slovu často přichází i posyp.

Sáhnout můžete po posypové soli. Pod ní sníh a led rychleji tají. Půdě a packám vašich domácích mazlíčků ani vašim botám ale rozhodně neprospívá. Slaná voda se totiž vsakuje do půdy a trvale ji poškozuje.

„Samozřejmě je možné zvolit i materiály, které jsou k přírodě šetrnější. Tedy štěrk, písek, eventuálně piliny,“ dává tip Jitka Štěpánková, která se zabývá ekologií.

Za našich babiček se běžně používal také popel. Ten už se dnes ale za ideální nepovažuje, jelikož může obsahovat škodlivé látky (podle toho, z čeho je). Vedle toho jsou k dostání také moderní posypové materiály, např. keramický posypový štěrk (Liapor Ekogrit).