Článek
Z osobních zážitků se vypisuje ve své první, částečně autobiografické knize Zaváto v písku. Paní Vivian vyrůstala na Kypru. Ovšem během blížícího se tureckého bombardování musela rodné město Famagusta v roce 1974 opustit.
Z domu utekli jen s pár osobními věcmi, oblečeni jen tak, jak právě byli, a před postupující tureckou armádou ujeli autem.
„Psaní mě vždy bavilo a baví i dnes. Věnuji se mu po práci, o víkendech. Když jsme začali žít v Řecku, každý se nás vyptával na náš příběh a já pocítila potřebu o něm dát vědět i prostřednictvím knihy. O to větší jsem měla radost, když jsem za ni získala Státní cenu za román Kyperské republiky. Povzbudilo mě to do dalšího psaní,“ ohlíží se paní Vivian, která má už na svém kontě deset knih. Překládány jsou do češtiny, rumunštiny a turečtiny.
Ta poslední (Větrnice a další příběhy od pražských domovních znamení) je vyznáním a poctou Praze prostřednictvím sedmi povídek inspirovaných domovními znameními.
Přes svoji hezkou češtinu („Jsme tu tak dlouho, že se zlobím, jak špatně mluvím.“) píše v řečtině. Když ji nadnárodní firma poslala v roce 1997 z Atén pracovat do Prahy, tak tady všichni kolem ní ze začátku mluvili anglicky.
Vila nad řekou
Velkorysý, moderní a ve strmém svahu odvážně vystavěný dům vás už v předsíni svým interiérem a výhledem donutí překvapeně vydechnout.
Líbí se nám tady a v Praze vůbec. Natolik, že si dovedeme představit, jak tady zestárneme
Obývací hala je pod úrovní zápraží a do ložnice a dalších pokojů se schází o další podlaží níže. Okna jsou v celém domě převážně na čelní straně, zadní tvoří stěna kopírující terén. Z ulice je vidět jen střecha domu.
„Architekt, náš přítel (také z Kypru) se musel při projektu vypořádat s přísnými podmínkami stavebního úřadu – okna musela být členěná stejně jako celé průčelí domu, které je vidět zdaleka. Manžel – Řek – je stavební inženýr (já jsem inženýrka ekonomie a pracuji v jeho firmě), ale dispozici domu jsem s architektem konzultovala hlavně já. Věděla jsem přesně, co chci,“ připouští s úsměvem naše hostitelka.
V dalším podlaží je „pánský klub“.
Zahradu na strmém pozemku suplují terásky, kde je místo na zeleň i posezení u celoročního, vestavěného krbu s letní kuchyňkou. I když tu na velkorysém prostoru žijí sami dva, vše je uzpůsobeno i častým a početným návštěvám, včetně hostinských pokojů.
Připomínají předměty
„Líbí se nám tady a v Praze vůbec. Natolik, že si dovedeme představit, jak tady zestárneme. V Athénách máme příbuzné, ale vlastně není ani kam se vracet. Už je mi přes šedesát a nevíme, jak dlouho budeme ještě pracovat, jsme tu spokojení. Praha je krásné a bezpečné město citlivé ke své historii. A všude je tu blízko.”
Než manželé postavili tento dům, bydleli nejprve nedaleko – blíže k zoo. („Na pražské zoo se nám líbí, že zvířata mají velké výběhy.“)
Václav Vydra se drží u koní
„Toto místo jsem objevila při procházkách a moc se mi líbilo. Je to tu jako na vesnici a k tomu krásný výhled na město. K mému překvapení jsem za pár dnů objevila i inzerát na prodej této parcely, na které stál zchátralý domek. Vše do sebe zapadá.”
V prostorném interiéru – hlavní místnost má nebývale vysoký strop – se moderní doplňuje se starožitným i odkazujícím na řeckou kulturu. Avšak jedním ze solitérů u knihovny je i vysloužilá švédská bedna. Dobře se u ní čte i cvičí.
„Máme určitě rádi umění. Nespecializujeme se ale na nějakou konkrétní dobu. Máme tu předměty, které na mě mluví a něco nám připomínají.“
Famagusta zůstává pusta
Čtyřicet let se paní Vivian nemohla do bývalého domova zajet podívat. Až před dvěma lety.
„Podařilo se mi dokonce dostat přímo až do našeho domu, kde dnes nic není.“ Apokalyptický obraz vidíme na pořízeném videozáznamu. Vítr si pohrává s okenicemi, i příjezdové cesty do vyprahlých zahrad zarůstají divokou vegetací. Nikde nikdo. Liduprázdné město. Pro koho? Kypr zůstává rozdělený...
Terasy zvětšují využitelnou plochu zahrady ve strmé stráni.
„Často vzpomínám na rodné město, ze kterého jsme museli utéct. Mám tu na očích pár drobností z domu – hodinky po otci, klíče od dveří…“ dodává absolventka ekonomické fakulty na athénské univerzitě, která si kapitoly svého životního románu rozšířila i o studium statistiky na University of Washington v Seattlu.
Šárka Konášová si potrpí na bydlení v zeleni
„Asi tady už zůstaneme. Z Prahy je všude po Evropě blízko a rádi cestujeme. Rozhodli jsme se žít tady – jak napsal před sto lety Franz Kafka – Praha vás nepustí,“ dodává paní spisovatelka, která svoji zatím poslední knihu věnovala „občanům této krásné země, kteří mě učí tomu štěstí být pábitelem“.
A ještě dodává, že Praha je šťastné město, které neutrpělo přírodními katastrofami ani lidskou nerozumností.
