Šárka Konášová si potrpí na bydlení v zeleni

„Miluji integrování zeleně do bydlení – zelené střechy, stěny a také vodní prvky... A když jsem poprvé viděla práce vietnamského architekta, po celém světě uznávaného Vo Trong Nghia (držitele titulu Architect of year 2012), tak jsem se s ním snažila už na škole spojit. Integruje do zástavby zeleň a používá udržitelné materiály. Třeba bambus. Padesátiletý architekt střídavě žije v Barmě a studio má v Hanoji. A dnes se věnuje i meditaci. Psala jsem mu e-maily tak dlouho, až mi odpověděl: ,Tak přijeď.‘ A mně se splnil sen. Opravdu jsem u něho nějaký čas pracovala a pak do toho vstoupil covid. Ve Vietnamu to bylo dříve.“

Také její brazilská zkušenost s magisterským studiem architektury i prací v Riu de Janeiru byla dobrou průpravou. Nejen v portugalštině. I zkušeností s hospodářskou krizí.

„Ještě jsem stačila přes ČVUT jet do Austrálie. Milovala jsem cestování a jsem za to poznání fakultě vděčná.“

Když se Šárka Konášová vrátila z Asie, tak její český přítel, se kterým studovala a žila v Brazílii, pracoval v Kataru.

„Já jsem se tu začala věnovat designu, a navíc do toho byly zavřené hranice. Už jsem ale měla zkušenost, že život v Kataru by se mi nelíbil, i když mi cestování nikdy nevadilo,“ konstatuje rodačka z Plzně.

Přes její mládí se u ní dostavil pocit vyhoření, zažívala starost o zdraví nejbližších a vnímala svoji určitou neukotvenost v těžce zkoušeném světě. Řešení našla v dalším neortodoxním kroku a před rokem odjela pro změnu do Ekvádoru.

„Dva měsíce jsem žila pět hodin od hlavního města Quita a v osadě uprostřed džungle se účastnila šamanských rituálů. Dočetla jsem se o nich např. v knize herce Jaroslava Duška. Zaujalo mě to, tak jsem se tam také rozjela a nelituji. Pomohlo mi, že jsem měla známé v Brazílii a umím portugalsky. Možná paradoxně jsem díky té zkušenosti přišla na to, že mi bude nejlépe u nás doma, v Čechách. A dosáhla jsem i jisté vnitřní vyrovnanosti. Zbavila jsem se pocitu, že mi pořád něco chybí, i když mám vlastně vše. Přestala jsem pociťovat potřebu pořád se někam hnát.

Před časem jsem uvažovala i o pobytu v Indii, ale tam mi nedělá dobře konfrontace s obrovskou bídou a chudobou spousty lidí. Tady je krásně,“ shrnuje v minimalisticky zařízeném bytě.

Šárka Konášová si žižkovský třípokoják pořídila původně jako investici do budoucna, ale nakonec opustila představu o jeho pronajímání a nastěhovala se.

„Dolaďuji si to tu jako svůj domov. Baví mě pracovat pod svojí značkou na interiérech i exteriérech. (Sarchi je „šifrou“ a hříčkou obnášející její jméno Šárka, architekturu a vitální energie chi – pozn. aut.). Při svých realizacích ráda pracuji i s prvky Feng Shui.

Jako stavařka bych chtěla vytvářet harmonické bydlení. A to v podnájmu dost dobře nejde, protože těžko bude někdo investovat do proměny něčeho, co není jeho, a neví, jakou to bude mít budoucnost,“ připouští architektka s tím, že sama také k zařizování přistupovala ze začátku jinak.

„Třeba kuchyňskou linku jsem koupila, hlavně aby byla levná a účelná pro plánované podnájemníky, než jsem se tu rozhodla bydlet. Pro sebe bych teď asi vybírala jinou.“

K rekonstrukci bytu a proměně jeho dispozic ale přistupovala od začátku s počítačovým programem pečlivě.

„Původní kuchyň byla z krajního pokoje přesunuta do středové místnosti, takže do vedlejších dvou pokojů jsou nyní samostatné vchody a nejsou průchozí. Nová je i koupelna a příčku rozdělující jednu místnost na dvě jsem odstranila, tudíž vznikl větší a světlejší pokoj, kde je ještě místo na samostatnou šatnu.“

V každém pokoji je dominantní jiná barva a všude je hodně květin. „Zatím jsem ponechala původní záměr, že tu jsou vlastně dvě ložnice. V případě návštěv se hodí,“ konstatuje naše hostitelka a pochvaluje si své rozhodnutí.

„Nechtělo se mi stěhovat do novostavby. Líbí se mi stará zástavba – vysoké stropy, dřevěné zárubně, dělená, velká okna... Ale až se tu jednou budou muset dávat nová, tak nevím, jak se doplatíme. Čeká nás to.

Půl roku se tu rekonstruovalo a už tu jsem v této podobě rok. Když jsem tu byla na první schůzce s majitelkou, požádala jsem ji o rozměry bytu (šedesát metrů) a jeho půdorys. Pak jsem si s tím v klidu na počítači pracovala. S vědomím, jak prostředí kolem nás ovlivňuje kvalitu našich životů.“

Jako architektku ji láká i práce se spirituální částí každé stavby. „Ráda bych každé místo proměnila na harmonické prostředí. Seznámení se s léčivými energiemi, které ovlivňují naši duševní pohodu, mě přivedlo k biofilní architektuře – člověk má potřebu být ve spojení s přírodou. K tomu dopomáhají architektonické prvky vzpomínaných zelených střech i vodní prvky s maximálním využitím přirozeného denního osvětlení.“

Šárka Konášová si také myslí, že žádná z politických stran ani před volbami nepřišla s návrhem řešení bytové problematiky a dodává: „Ale není to problém jen u nás. Setkala jsem se s tím všude. A vzít si hypotéku na třicet let? Také mám v hlavě představu a vizi o vlastním baráčku se zelenou střechou i fasádou... Ostatně bylo to téma mé disertační práce,“ uzavírá.