Článek
Vše začalo v roce 2019 v centru komunitní péče Carnew Community Care, kde se každou středu ráno scházela skupina osmnácti žen ve věku od 65 do téměř 90 let. Některé pletly, jiné háčkovaly, další sešívaly – a všechny přispěly k dílu, které se rozkládá na ploše 3,6 × 3,3 metru. Každá pracovala na nějaké části, a když ji během společné schůzky nestihla dokončit, prostě si ji vzala domů na dodělání a příští středu ji přinesla už hotovou.
„Začaly jsme tím, že jsme si rozdělily celý ostrov na zelené čtverečky – každý jiného odstínu,“ říká v reportáži irského webu BreakingNews jedna z pletařek, Mary Blaková. „Pak jsme se pustily do jednotlivých krajů. Někdo řekl – udělám horu Leinster, jiná si vzala háček a pustila se do majáku Hook Head. Každý přidal kousek.“
Při pohledu na jejich dílo se před člověkem rozprostře Irsko jako koberec společných vzpomínek. Nechybí na něm vesnička Glendalough, odkud ženy pocházejí, dublinský Phoenix Park, je zde také část potápějícího se Titaniku, jenž byl postaven v loděnicích v Belfastu, i japonské zahrady v Kildare. Ženy samozřejmě nezapomněly ani na delfína Fungieho v zátoce Dingle.
Aby co nejlépe vystihly pravidelné geometrické tvary proslulých kamenných varhan Giant’s Causeway, použily autorky jako kostru šestihranné krabičky od lentilek.
Chybět nemohla samozřejmě ani tradiční vikingská válečná loď, drakkar. Tu si vzala na starost Ann Edwardsová: „Háčkovala jsem Vikingy. Bylo to náročné, ale krásné. Člověk musel zapátrat v paměti a vybavit si, jak co vypadalo. Celý projekt byl jako cestování časem.“
V roce 2020 pletení mapy pozastavila celosvětová pandemie covidu. Ženy se ovšem hned po ukončení lockdownů v roce 2022 zase vrátily ke svým středečním sedánkům s jehlicemi, háčky a klubíčky s vlnou.
Některé členky skupiny během pandemie bohužel zemřely, a tak se jejich příběhy staly součástí mapy – třeba v podobě člunu na řece Shannon, věnovaného památce Margaret. „Ztratily jsme několik členek. Ale právě to nás motivovalo mapu dokončit. Je to naše pocta sobě navzájem,“ dodává Mary.
Hledá se nový a důstojný prostor
Pletená mapa Irska je nyní po čtyřech letech hotová a čeká na to nejdůležitější - na svůj nový domov. Irské pletařky v současnosti hledají místo, kde by mohla být vystavena. Prostor by měl být veřejně přístupný, kde by si lidé mohli Zelený ostrov z vlny prohlédnout hezky zblízka, pokochat se každým detailem a nápady, které se do společného díla povedlo doslova vplést, a zároveň alespoň zčásti nasát radost a hrdost nad tím, co vše je možné dokázat, když lidé spojí své síly.
„Nechceme, aby ležela složená někde ve skladu. Chtěly bychom, aby ji viděli i ostatní. Třeba někde na letišti – tam by se krásně vyjímala,“ zamýšlí se Mary.
