Článek
Vlastní domy architektů zpravidla vždy vykazují vysokou míru autenticity a originality. Právě u nich má totiž autor volnou ruku a prostor pro realizaci svých designových fantazií a představ.
Architekti jsou zpravidla odvážnější a méně se drží běžných konvencí. Nejinak je tomu v tomto případě. Prostor je příkladem toho, že i použitý surový beton může působit velmi útulně, pokud je ve společnosti správných barev a doplňků.
Architektka Dagmar Štěpánová už šest let žije a pracuje v Kostarice a věnuje se místním projektům, zatímco kolegové z ateliéru se věnují projektům v Česku. Architektka už v zemi navrhla několik rekreačních domů.
Tato stavba s názvem Studio House se nachází v souboru domů ukrytých v tropické vegetaci s výhledem na Tichý oceán. Architektka tyto domy navrhla se společníkem, architektem Karlem Vančurou.
Interiér jejího vlastního domu s monolitickou betonovou konstrukcí je neobyčejně zdařile propojen s okolím. Prostor působí velmi otevřeným dojmem, čehož je dosaženo minimálním použitím zdí. Charakter interiéru dodávají na míru vytvořené prvky z betonu a využití lokálních materiálů.
Sázkou na jistotu jsou pak ikonické designové nábytkové a dekorativní prvky, umělecká díla a kousky z bazarů, které se povedlo zdařile tvarově i barevně nakombinovat. V interiéru tak rezonují motivy z tropické džungle a plně vyznívají půvaby okolní zeleně.
Jedním z dominantních materiálů v domě je pohledový beton
Beton je podle architektky ideálním materiálem pro místní podnebí a do prostředí s vysokou vlhkostí. Je odolný a jeho údržba není náročná. „Betonová stropní/střešní deska se na slunci tak rychle nerozpálí a interiér domu udržuje v příjemné teplotě. Dobře se kombinuje s dalšími materiály a dovoluje mi s ním různě experimentovat a tvarovat ho,“ říká architektka Dagmar Štěpánová.
Čtyři metry dlouhý betonový kuchyňský ostrůvek je pak dominantním prvkem hlavního obytného patra domu a de facto celého domu. Dalším výrazným a dominantním prvkem je kuchyňská stěna z laserovaného ocelového plechu, který se ve večerních a nočních hodinách proměňuje na světelný objekt v prostoru stejného patra.
Na jednu z teras byl navržen další betonový pult, který má funkci ohniště nebo také venkovního grilu. Zopakování stejného principu monolitického betonového pultu i na přilehlé terase zvětšuje obytný prostor přecházející z interiéru do exteriéru.
Bazén je prakticky přístupný i z koupelny
Dům je v zásadě menší rodinnou vilkou, která má výraznou terasu a bazén. Ten má deset metrů na délku a je přístupný i z koupelny. Posuvné skleněné příčky, stejně jako vzrostlé stromy, které se povedlo zachovat, umožňují těsné sepětí interiéru s okolní přírodou.
Interiéru o užitné ploše 100 m2 dominuje hlavní obytný prostor v patře a kuchyň se zmíněným betonovým ostrůvkem. Patro s ložnicemi je umístěno níže a tyto pokoje jsou menšího a komornějšího rázu. Terasy pak mají úctyhodnou plochu 96 m2 a bazén má dalších 21 m2.
Projekt od prvních skic po stavební povolení trval necelý rok. „Inspirace přicházela ze samotného místa, které kompletně definovalo velikost a hmotové řešení domu. Snažila jsem se o nenásilné a přirozené zakomponování objektu do svažitého a poměrně složitého terénu mezi vzrostlé stromy s důrazem na výhledy do všech stran, ale zároveň s důrazem na intimitu a nenápadnost domu,“ uvádí architektka.
Stavba je zajímavá i svým důmyslným energetickým řešením. Není v ní totiž klimatizace. „Vánek od oceánu prostupuje celým domem. V podélném i v příčném směru jsou prosklené části fasád, které lze z velké části otevřít a směrem k oceánu je dům zcela otevřený bez zasklení,“ říká architektka.
Díky této přirozené cirkulaci vzduchu v kombinaci s masivními stěnami z dusané hlíny, betonovou střešní deskou a korunami stromů, které chrání dům před prudkým sluncem, není podle ní třeba interiér domu více ochlazovat.
