Od patnácti i v porsche. Švédští teenageři mohou jezdit skoro čímkoliv, ovšem pomalu

Zatímco v Česku mohou mladí lidé sednout za volant mikroauta registrovaného jako čtyřkolka od šestnácti a na „plnotučné“ auto si musí počkat nově nejméně rok, mají-li k ruce mentora, švédská pravidla umožňují patnáctiletým řídit v podstatě cokoliv.

Ve Stockholmu tedy klidně uvidíte teenagery za volantem Porsche Cayenne nebo BMW řady 5. Jak ale možná tušíte, má to háček. Nikdo jim nesvěří do rukou mnohasetkoňové SUV jen tak - vůz musí být registrován podle pravidel pro tzv. A-traktor.

Největší změnou oproti sériovému stavu vozu je omezení rychlosti jízdy na 30 km/h. Vůz také má červený trojúhelník s oranžovým středem na zádi. A řídit ho může patnáctiletý s „notami“ na moped či šestnáctiletý s řidičákem na traktor.

Kromě trojúhelníku, označujícího pomalu jedoucí vozidlo a běžného i v Česku na některých traktorech či jejich přívěsech - je povinný pro vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí do 40 km/h - je nutností také tažné zařízení a pouze dvě místa k sezení.

Podle agentury AFP byla takto upravená vozidla dříve doménou venkovských oblastí. Do roku 2020 muselo být omezení rychlosti mechanické, od té doby se pravidla trochu uvolnila a omezovač může být elektronický.

Pro některé Švédy to otevřelo i nové podnikatelské příležitosti. Oskar Flyman si se svým bratrem ve Stockholmu otevřel dílnu, kde normální auta přestavuje na A-traktory. Měsíčně zvládnou pět až šest takových aut a cena jedné přestavby, dodáte-li vlastní vůz, je zhruba 25 tisíc švédských korun, tedy cca 53 tisíc korun českých. Není přitom nutné se omezovat jen na osobní auta. Tímto způsobem mohou být registrovány klidně náklaďáky nebo pick-upy.

Od změny pravidel Švédsko zažilo rapidní nárůst takto registrovaných vozů na nynějších zhruba 50 tisíc. Má to ale i stinnou stránku - pojišťovny a policie hovoří o pětinásobném nárůstu počtu dopravních nehod s účastí A-traktorů. Švédský úřad pro dopravu Transportstyrelsen tak zvažuje zpřísnění pravidel pro tyto stroje tak, aby i v nich musela osádka používat bezpečnostní pásy a aby i pro ně byly povinné zimní pneumatiky.

Regulace, která umožňuje provoz takových vozidel, má téměř stoletou historii. Ve 30. letech minulého století, za velké hospodářské krize, si lidé stavěli „traktory“ z čehokoliv, co mělo jen trochu šanci jezdit a pracovat na statcích. O pár let později úřady takové vozy legalizovaly, což se samozřejmě hodilo zejména sedlákům, kteří tak mohli se svými vlastnoručně postavenými stroji i na silnice.

Od té doby se pravidla mnohokrát měnila. Po druhé světové válce musely tyto stroje mít například rozvor náprav nejvýše 225 cm, rámovou konstrukci, zadní náprava nesměla být odpružená a poměr rychlosti otáčení klikové hřídele a kol nesměl být menší než 10:1. Později přibyla povinnost registračních značek, ještě později chtěla švédská vláda traktory zrušit, masový nesouhlas veřejnosti ji ale přiměl plány přehodnotit.

Jindy zase vozy musely mít korbu o ploše maximálně 1,25 m2. A dnes to může být jakékoliv auto, má-li jen dvě sedačky, „kouli“ pro přívěs a nejvyšší rychlost 30 km/h. A jelikož je obecně kultura upravování aut ve Švédsku velmi rozvinutá, tzv. A-traktory, zejména ty postavené vlastnoručně - a stylově -, se tam těší velké oblibě.

Právě ta, a leckdy divoké stylizace takových strojů, je to, co odlišuje auta pro náctileté ve Švédsku od těch českých. Zde sice mohou jezdit až 45 km/h, ovšem v drtivé většině případů mají formu malé kapsle na kolech značky Ligier či Aixam.