Článek
V Itálii se „šestistovka“ vyráběla 15 let, během kterých opustilo bránu turínské automobilky skoro 2,7 milionu exemplářů, stovky tisíc pak vznikly v dalších zemích. Ať už v Německu v továrně NSU/Neckar, argentinské pobočce Fiatu, nebo španělské automobilce Seat, od jejího vzniku svázané s Fiatem.
Podobné to bylo také v Titově Jugoslávii, která si pár let po roztržce se Sovětským svazem partnera pro vybudování automobilového průmyslu našla právě v Turíně.
Jugoslávci nejprve montovali stokusové série větších vozů Fiat 1100 a Fiat 1400, po představení Fiatu 600 se ale jejich pozornost obrátila právě k tomuto malému a podstatně lacinějšímu vozu.
Prvních pětadvacet kusů ručně sestavili ještě do konce roku 1955, v dalších letech produkce pomalu rostla, k velkosériové výrobě - navíc s velkým podílem domácích dílů - ale mohla továrna Crvena Zastava (Rudá vlajka) přejít až po vybudování nových výrobních hal začátkem 60. let.
Sériová produkce Zastavy 750, což byla jugoslávská varianta modernizovaného Fiatu 600D (měl mimo jiné větší motor o objemu 767 kubíků), začala v Kragujevaci v roce 1962 a pokračovala další čtvrtstoletí.