Článek
Demise přichází poté, co Senát večer vyslovil nedůvěru Prodiho vládě levého středu. Důvěra v Prodiho vládu neprošla Senátem o pět hlasů. Pro zvedlo ruku 156 senátorů, proti 161, jeden se zdržel.
Italský premiér v projevu před členy Senátu varoval, že oslabí Itálii politicky i ekonomicky, pokud ho při hlasování o důvěře vládě dotlačí k demisi.
"Země potřebuje více než jindy, aby měla funkční vládu. Itálie potřebuje kontinuitu ve svém řízení a nemůže si dovolit mocenské vakuum... Itálii hrozí, že se ocitne v negativním ekonomickém cyklu," uvedl v krátkém projevu na úvod zasedání Senátu šéf již 61. italské vlády od konce druhé světové války.
Krizi odstartoval odchod ministra
Problém na italské politické scéně vyvrcholil po nedávném odstoupení exministra spravedlnosti Clementea Mastelly kvůli podezření z podílu na korupčním skandálu. Jeho centristická strana UDEUR odešla z Prodiho koalice a Mastella ohlásil, že se postaví proti Prodimu. Premiér v reakci požádal parlament o důvěru.
Výsledek středečního hlasování v dolní komoře byl snadno předvídatelný, neboť v ní má Prodiho středolevá koalice osmi stran pohodlnou většinou. V Poslanecké sněmovně ji podpořilo 326 poslanců, zatímco 275 se vyslovilo proti.
Premiér zvažoval rezignaci už před senátním hlasováním. V průběhu dne konzultoval další kroky s prezidentem Giorgiem Napolitanem. Po jednání dal najevo, že neodstoupí a čekal na hlasování v Senátu.
Senátora poplivali a vynesli na nosítkách
Atmosféra v Senátu byla při hlasování o důvěře velmi vypjatá. Senátor Nuccio Cusmano (UDEUR) totiž prohlásil, že nebude respektovat doporučení své strany a Prodiho podpoří. Premiérovi odpůrci začali hlasitě protestovat a šéf frakce UDEUR Tommaso Barbato označil Cusmana za zrádce, načež učinil gesto, jako by na něj střílel ze samopalu. Další kritici Cusmana poplivali, načež ten omdlel a musel být ze sálu vynesen na nosítkách.
Romano Prodi
Narodil se 9. srpna 1939 ve Scandianu, kraj Emilia Romagna. Studoval práva, ekonomii a politické vědy v Miláně, Londýně a Boloni.
Působil nejprve jako hostující profesor na Harvardově univerzitě a vedl nakladatelství. Později v 70. letech založil hospodářský výzkumný ústav a poradenskou firmu.
Původně měl blízko k levicovému křídlu Křesťanskodemokratické strany, ale členem strany se nikdy nestal. Ve vládě působil poprvé ve funkci ministra průmyslu a obchodu (1978 - 1979).
Do politického života poloviny 90. let vstoupil jako "anti-Berlusconi". Zformoval koalici stran levého středu, která vyhrála v roce 1996 volby. Vládu vedl do října 1998, kdy mu parlament nevyslovil v hlasování důvěru.
O rok později nastoupil na post předsedy Evropské komise. Světová média jeho působení v EU hodnotila chladně pro nedostatek vizí a diplomatická faux-pas.
Návrat do křesla šéfa italské vlády ho čekal v květnu 2006. Poprvé požádal parlament po prohraném hlasování v Senátu o zahraniční politice a dostal důvěru.
Prodi je stoupencem tzv. třetí cesty (mezi tržními reformami a sociálním zabezpečením). Figuroval i v soudních sporech. Vyšetřování případu prodeje potravinářské společnosti Cirio bylo zastaveno. Bez obvinění bylo upuštěno také od nařčení o daňových únicích.
Prodi je ženatý, s manželkou Flaviou (Franzoniovou) má dva syny(*1975 a 1972).
Ihned po oznámení výsledků hlasování propukla opozice v jásot a senátoři za Národní sjednocení (AN) Gianfranka Finiho otevírali lahve se šampaňským. Stoupenci AN se shromáždili před Senátem a zpívali italskou hymnu. Prodi se rozhodl hlasování v Senátu podstoupit, ačkoli předtím údajně zvažoval rezignaci. Napolitano mu totiž doporučoval, aby do Senátu vůbec nechodil a rovnou odstoupil. Premiérovi mezitím vypovědělo poslušnost i několik dalších senátorů, kteří vládu dosud drželi nad vodou.