Do Suchého Dolu za kamennými hřiby i na církví neuznané poutní místo

Od hřibů vedou cesty k dalším zajímavým útvarům, ve skalách se vám bude líbit. A roste tu plno borůvek. Dostanete se tudy pískovcovými skalami na Hvězdu, vzdálenou Ostaš nebo na druhou stranu k Machovu.

Velmi zajímavá je táhlá ves před Slavným – již zmíněný Suchý Důl. V obci je k vidění několik nádherně opravených statků broumovského typu. A také drobné církevní plastiky. V Ticháčkově lese stojí replika dřevěné Zelené kaple. Kvůli ní jsem se sem vypravil.

Původní v roce 2010 vyhořela, žhář, který svůj čin nedokázal vysvětlit, dostal dva roky arestu. Pak se zjistilo, že zapálil i další objekty. Za dva roky, v roce 2012, byla kaple obnovena a slavnostně znovu vysvěcena. Hlavě díky veřejné sbírce, šlo to poměrně rychle.

Suchý Důl leží na takzvané vambeřické cestě, kudy věřící putovali do známého poutního místa Vambeřice. O procesích se zmiňuje i Božena Němcová v Babičce.

Bělovlasá stařenka pozvolna kráčela širokou luční nivou k pruským hranicím. Velebný zástup postupoval za zpěvu mariánských písní k posvátnému chrámu v rozlehlém údolí obklopenému desítkami kaplí a kapliček. Vambeřice se dříve jmenovaly Albendorf, česky zkomoleně Valbeřice, své jméno v polštině dostaly teprve po válce, když sem přišli Poláci.

Suchodolští na okraji vsi nechali roku 1883 zbudovat kapličku Panny Marie Lurdské a byli na ni náležitě pyšní. Po pár letech ale přišel místní zázrak, a tak se na čas stala obec českými Vambeřicemi.

Desátého srpna 1892 se tehdy 14leté Kristině Ringlové v lese zjevila ženská postava v dlouhém šatě a Kristinu pozdravila. Holčinu zjevení vystrašilo, ale za dva týdny se zjevení opakovalo. Vše se samozřejmě rozkřiklo a na místo začaly putovat davy, příští rok se tu shromáždilo na deset tisíc lidí, kteří čekali, co se bude dít. Erár zareagoval a četnictvo dav rozehnalo.

Vše spadalo církevně pod královéhradeckou konzistoř, která si s tím nevěděla rady a vše zavrhla. To se ale věřícím nelíbilo a na místě údajného zjevení nechali v roce bez požehnání úřadů postavit dřevěnou neogotickou kapli.

Kristina ale nikdy neřekla, co se od záhadné bytosti dozvěděla. Většinou u zjevení bývá i pramen všeuzdravující vody. Tady se ale léčilo hlínou, která měla mít pozoruhodné účinky, což jako první vyzkoušela na své nemocné dceři Suchodolačka Klimšová. Vzhledem k návštěvnosti by muselo zmizet půl svahu.

Do vsi putovaly davy, obchodníci si mastili kapsy, v roce 1893 sem snad mělo přijet na 400 tisíc lidí. To musel být obrovský nápor, ekonomika zapadlého koutu raketově rostla. Z Hradce Králové vypravovali zvláštní vlaky. Arcibiskup ale procesí zakázal, církev z toho neměla oficiálně příjem, o Kristině začaly kolovat fámy, že je slaboduchá, pod vlivem své matky, o níž se tvrdilo, jak je hamižná.

Četníci tu museli řešit potyčky, zatýkalo se a pár lidí šlo do vězení. I dívka byla na pár měsíců v žaláři. Kristina měla 23 zjevení, vše skončilo v roce 1895.

Ke kapli vede křížová cesta. Ve svatostánku stojí na oltáři socha Panny Marie, další socha stojí v cihlovém výklenku, ke kterému se dostanete na úpatí takzvaných růžencových schodů stoupajících ke kapli.

Kristina ale měla hodně složitý život, obvinili ji z vraždy kamarádky, se kterou se vydala na pouť do Mariazellu. Odsoudili ji nejprve k trestu smrti, ten byl zmírněn na 15 let, ale nikdy se nepřiznala. Propustili ji za 13 let, poté se starala o kapli, která byla vysvěcena až v roce 1990. Zemřela v roce 1957 v domově důchodců.

Kaple sloužila od roku 1920 nově založené Církvi československé, která měla s římskokatolickou hodně vyostřené vztahy. Obnovenou kapli, kam občas turisté zabloudí, vysvětili v roce 2012.

Trasa kolem kaple je v kopcovitém terénu, ale není nijak zvlášť náročná. Na okraji lesa nad obcí minete hezký pískovcový útvar Čertova skála. V obci je hospoda, kde dobře a za mírné ceny vaří.