Chebský Pachelbelův dům přibližuje život a vraždu císařského vojevůdce Albrechta z Valdštejna

Náměstí Jiřího z Poděbrad navazující na pěší zónu je přirozeným centrem historického města. Nejznámějšími budovami je soubor na dolním konci náměstí známý jako Špalíček, v uličce za ním stojí Pachelbelův dům.

V něm byl zavražděn vrchní velitel císařských vojsk generalissimus Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. Jeho jméno je známo téměř po celé Evropě, zvláště v období po Bílé hoře to byl mezinárodní pojem.

Dům je muzeem, kde krom regionálních záležitostí je značná část věnována právě Valdštejnovi. Byl nejen geniální vojevůdce, ale také výborný ekonom, jenž se vypracoval z chudého zemana na jednu z nejdůležitějších pozic císařství.

Budova se jmenuje po protestantském chebském purkmistrovi Alexandru Pachelbelovi, kterému ho zabavili za třicetileté války. Později ho využívali jako domu městského velitele, radnici, od roku 1874 je tu muzeum.

Vojevůdce zabili 25. února 1634, když se uchýlil do Chebu poté, co se dozvěděl, že ho císař po intrikách jeho spolubojovníků nechal zbavit vojenského velení a že se chystá ho nechat zajmout.

Předtím mu jeho důstojníci stvrdili podpisy věrnost, byl mezi nimi i pozdější majitel náchodského generál Ottavio Piccolomini. Byl to Valdštejnův oblíbenec, který téměř okamžitě po podepsání poslal císaři zprávu o vévodových tajných jednáních s nepřítelem a snaze zlikvidovat habsburskou dynastii.

V muzeu je podrobně popsána vražda i její následky.

Vraždu vykonali irský plukovník Wiliam Butler, skotský podplukovník Walter Leslie a velitel chebské císařské posádky John Gordon. Nešlo o vraždu z přesvědčení, za své služby čekali bohatou odměnu, čehož se jim při porcování vévodova majetku dostalo.

Valdštejna probodl partyzánou Ir Walter Deveroux, takže se dá říct, že soldateska z britských ostrovů odpravila českého vojevůdce.

Nejdřív na hradě zabili čtyři Valdštejnovi přátele, poté zlikvidovali generalissima. Přibližnou rekonstrukci skonu uvidíte ve Valdštejnově úmrtním pokoji.

Zabili ho takřka na poslední chvíli, zbývalo mu jen pár měsíců života, měl syfilis v posledním stadiu, nemohl ani chodit, ani i stát. Jenže po normálně zemřelém by nedostali asi nic.

V muzejní Valdštejnské obrazárně visí 17 portrétů, které do Chebu převezli v roce 1978 z Valdštejnského paláce v Praze. Je tu i několik osobních předmětů – kord, ostruhy, kulatý límec a boty. Také mycí souprava, dvě jezdecká sedla.

Patrně nejvzácnějším exponátem je Valdštejnův kůň, který pod ním padl 16. listopadu 1632 v bitvě u Lützenu.

Žíhané zvíře se pyšní tím, že je nejstarší vycpaninou na našem území a jednou z nejstarších na světě. Dříve stával volně v expozici, nyní je ve skleněné vitríně. Valdštejn na něm velmi lpěl, byl to mimochodník, po jeho zastřelení ho (prý) nechal stáhnout a ihned naloženého v soli dopravit do Prahy, kde ho preparovali.

Při pozdějších restauracích se zjistilo, že je sestaven ze tří různých koní. Původní má být trup a ocas, hlava a končetiny jsou z jiného zvířete, historici se také dohadují, zda opravdu nechal vévoda okamžitě koně vycpat.

Valdštejn byl hodně pověrčivý. Roku 1608 mu sestavil Johannes Kepler velmi přesný horoskop, ten později v roce 1628 upravil. Ač Valdštejn naléhal, nechtěl mu matematik vyložit budoucnost po roce 1638, tvrdil že v březnu je pro vojevůdce hodně zlá konstelace. Měl pravdu…

Ale muzeum skýtá i další zajímavé předměty, rozhodně vás vtáhne do děje. Dozvíte se třeba o posledním chebském katovi Karlu Hussovi (1761-1838), který přešel jako kustod sbírek knížete Metternicha na Kynžvart.

Jsou tu také výstava Smrt pohledem archeologie, funerálie z nedalekého mikulášského chrámu, nejstarší zvon v Čechách z roku 1286, antependium – korálková oltářní výšivka ze 14. století. Zastoupena je i historie nedávná, třeba jak žili Němci po vzniku republiky, soužití s Čechy, jejich radikalizace před druhou válkou, poválečné dějiny Chebska, kdy zmizely desítky obcí nejen z map, ale i z povrchu zemského.