Území bylo v minulosti osídleno převážně Poláky, Rusíny, Židy, Němci i Romy, dnes si uvědomujeme především rozdělení na slovenskou a polskou část. Zdá se ale, že není třeba vyčleňovat jednotlivé národnosti, neboť všichni, kdo tady žijí, jsou gorolé. Když na vás spustí gorolským nářečím, rozpoznáte v něm silný vliv polštiny, ale rozumět mu budete určitě.

Je řada důvodů, proč doporučujeme navštívit nejstarší evropskou přírodní rezervaci. Začneme na Dunajci. Je to pochopitelně nejoblíbenější turistická cesta. Můžete ji absolvovat na svých lodích či raftech, ale největší romantika – to je cesta na vorech (nebo jak tady říkají na pltích).

Voraři/pltníci v krojích mluví a zpívají v gorolském nářečí, znají tady každý kámen, dovedou číst řeku a poutavě o ní vyprávět. Mimochodem, víte jaký je rozdíl mezi pltníkem a kapitánem na velké lodi? Pltník opouští loď jako první… a někdy docela nedobrovolně, když se zaujatě rozpovídá o přírodních krásách, ukazuje na všechny ty skály kolem a šlápne při tom vedle. Těm, kteří už tohle zažili, anebo chtějí zkusit něco jiného, se nabízí cyklistické stezky podél Dunajce nebo jednoduše cesta po vlastních nohou.

Turistika tady má dlouhou tradici, její počátky se datují do poloviny 19. století, kdy se lázeňští hosté ze Štiavnice a Červeného Kláštera vydávali za zdravím na vycházky krajinou. Na své si přijde turista, který hledá cesty s velkým převýšením, ale i ten, který si chce procházku v krásné přírodě jen tak užít. Pracovníci národního parku nám doporučili sedlo Cerla, které je jedním z nejvyhledávanějších vyhlídkových míst. Odtud můžete pozorovat řeku Dunajec, ale hlavně jedinečné reliéfy Tří korun nebo část pohoří s názvem Sedm mnichů.

Zkamenělí mnichové nás mohou přimět k návštěvě Červeného Kláštera. Magického místa, které píše své dějiny už od hlubokého středověku. V kulturní historii Slovenska je zapsáno vůbec prvním překladem bible do slovenštiny (z poloviny 18. století) a působením mnicha Cypriána. Byl to člověk mnoha talentů, jako léčitele jej vyhledávali lidé z širokého okolí a tradovalo se o něm, že uměl létat.

Loni byl o něm natočen film Legenda o létajícím Cypriánovi. Možná jste dobrodružný příběh jedinečného muže, kterého si zahrál slovenský herec Marko Igonda, viděli. Možná ne. Ale pokud se do Červeného Kláštera vypravíte, určitě o něm bude řeč.

Vybrali jsme ještě jednoho obyvatele Pienin, o kterém vám chceme vyprávět. Je to motýl - Jasoň červenooký. Ochranářům se podařilo zachránit a podpořit jeho výskyt. Není to snadné, neboť je vázán na určitý druh rostlin a i těm je třeba vytvořit podmínky. Aby byl přehled o počtu jasoňů, každoročně je tady odchytávají a číslují. S nadsázkou pak říkají, že na Pieninách má každý jasoň svou espézetku.

Možná se při pěších túrách dostanete i do míst, kde ještě stále jsou terasovitá políčka. Jsou to vděčné objekty pro fotografování. Ovšem dnešní obživa na Pieninách už dávno nestaví na zemědělském hospodaření, a tak se tyto kousky ohraničené země, které vytvářejí jedinečný krajinný reliéf, stávají čím dál vzácnější.

Ještě mnohem víc o Pieninách se dovíte v nejnovějším dílu televizního cyklu Návraty k divočině, který  vysíláme 21. 10. na ČT2 v 17.50 hodin.