Článek
Úřad práce eviduje desetitisíce nezaměstnaných starších 55 let, přičemž řadu z nich mnoho měsíců. Často si stěžují, že je kvůli věku potenciální zaměstnavatelé podceňují. Takže se oproti minulosti v tomto směru nic nezměnilo?
Pomalu se to zlepšuje tím, jak se mění kultura a jak roste koncentrace starších lidí na trhu práce. Veliká vlna Husákových dětí se přehoupla přes padesátku a zároveň přicházejí velmi slabé ročníky. Nedostatek mladých kandidátů donutí firmy zaměřovat se na starší.
Ale pořád vidíme na trhu, mezi manažery nebo personalisty úplně zbytečné předsudky a diskriminaci. Když se podíváme na čísla nezaměstnanosti, vždy, když přijde nějaký průšvih, třeba covid nebo energetická krize, nejčastěji ztrácí práci starší lidé.
Věk odchodu do důchodu se prodlužuje, takže i pro padesátníky je ještě daleko, navíc mají pracovní zkušenosti. Proč je tedy firmy odmítají?
Je to dědictví českých devadesátých let. Nic takového nepozorujeme třeba ve Francii nebo v Německu. Historicky se táhne předsudek, že starší lidé byli formovaní za komunismu, což už ale dávno není pravda. Lidé, kterým je teď 55, dodělali vysokou školu už po revoluci. Ale pořád se zachovává v myslích lidí, že starší lidé neumějí jazyky, neumějí s počítači a hůře se přizpůsobují.
Vznikla zde kultura mladých dravých týmů, kterou nevidíme v západní Evropě. Firmy nejsou schopny využívat předností starších zaměstnanců. Toho, že mají spoustu kontaktů, jsou schopni získávat si důvěru druhých a jsou loajální.
Jak by lidé, kterým je přes 55 a ztratili práci, měli postupovat, aby rychle našli novou?
Je těžké nedávat knížecí rady, ale jde hlavně o sebevědomí. Být si vědom svých předností a dokázat prezentovat zkušenosti jako přednost. To není jednoduché, když člověk jde na dvacet pohovorů, a pak už se mu nikdo neozve. Velkou pomocí by mohla být i umělá inteligence, kterou lze využít jako mentora. Bavit se s ní o svých zkušenostech a nechat si poradit, co říkat a co neříkat, aby člověk zbytečně nepoužíval zastaralý slovník nebo se zbytečně na pohovoru neshazoval svými neznalostmi.
Určitě bych pak do životopisu nepsal datum narození, jak je občas u některých lidí zvykem. A pokud se i tak člověk setkává s diskriminací na základě věku, doporučuji neuvádět roky studia a všechny zkušenosti, ale vybrat třeba pět nejrelevantnějších. Zkrátka životopis zestručnit a zkrátit, aby z něj na první pohled nebyl vidět věk. Tím se aspoň dá obejít to, že si vás na pohovor ani nepozvou.