Sicilský útes Scala dei Turchi připomíná Antarktidu

Článek

Tohle opravdu není sníh!

Během dvaceti minut jízdy autem z Agrigenta, ideálně po silnici SS115 směrem na západ, dorazíte k útesu Scala dei Turchi (Schodiště Turků), který už zdálky evokuje lokality typické pro jižní, potažmo severní pól. Tento zářivě bílý přírodní útvar u obce Realmonte tvoří slín (neboli marl), což je směs jílu a karbonátů. Název útesu obklopujícího písčité pláže s pozvolným vstupem do moře má vcelku logické, ovšem ne zcela snadno předvídatelné opodstatnění. Nevšední skalní formace má tvar (i funkci) nepravidelného schodiště. Kdysi dávno tato oblast čelila častým nájezdům Saracénů, útočiště zde pravidelně hledali turečtí piráti. V současnosti se jedná o turistickou atrakci, o níž však spousta našinců dodnes neslyšela. V obraze jsou zejména příznivci komisaře Montalbana, hlavního hrdiny detektivních novel italského spisovatele Andrey Camilleriho.

Jedna z písčitých pláží, které obklopuje bílý útes Scala dei Turchi.

Sciacca zaujme nejen majolikou

Až se nabažíte útesu Scala dei Turchi, můžete opět sednout do auta a vydat se podél pobřeží směrem na západ. Po necelých 52 kilometrech se ocitnete v městečku Sciacca, které bylo založeno již v antickém období a v němž se nacházejí věhlasné přímořské lázně s termálními prameny. Obdivovat můžete nejen zachovalé středověké hradby, ale i terasovité náměstí Piazza Angelo Scandaliato. Nejúchvatnější budovou ve městě je Palazzo Steripinto, palác vystavěný v sicilsko-katalánském stylu. Ze Sciaccy pochází i několik významných osobností, jako například Giovanni Antonio Medrano, autor proslulého divadla San Carlo v Neapoli, tedy nejstarší operní scény na světě, dále barokní skladatel Cataldo Amodei či letecký konstruktér a autor prvního jednoplošníku s uzavřenou kabinou Giuseppe Mario Bellanca. Narodili se zde i někteří předkové rockového zpěváka Jona Bon Joviho. Zejména ženy ocení skutečnost, že se ve Sciacce vyrábí majolika, což jsou nejrůznější smaltované keramické výrobky. Mimochodem – i v této lokalitě se rozprostírá řada skvostných písčitých pláží...

Přístavní městečko Sciacca proslulo zejména díky termálním pramenům.

Údolí chrámů okouzlí dávnou historií

Vraťme se však do města Agrigento, respektive na jeho jižní okraj. V místě, kde se v minulosti nacházelo antické město Akragas, se rozkládá významná archeologická lokalita Valle dei Templi (Údolí chrámů). Řeckou kolonii zde v roce 581 před n. l. založili osadníci z nedalekého města Gela, vesměs se jednalo o přistěhovalce z řeckých ostrovů Rhodos a Kréta. Největší škody tu kupodivu nenapáchala opakovaná zemětřesení, ale křesťané, kteří drancovali zdejší chrámy. Nakonec bylo původní městečko v roce 406 př. n. l. zničeno Kartáginci... Archeologická lokalita u Agrigenta je díky své rozloze, čítající 1300 hektarů, největší na světě, navíc se pyšní nejbohatším seskupením zachovalých řeckých chrámů. Nalézají se tady rovněž zbytky staveb z pozdějšího helénistického a římského období. V roce 1997 bylo Valle dei Templi zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Údolí chrámů (Valle dei Templi) u Agrigenta nadchne i antitalenty na dějepis.

Téměř dokonale zachován zůstal především chrám Svornosti (Tempio della Concordia) z roku 430 před Kristem. Ušetřen byl nejspíš jenom proto, že jej obyvatelé v 6. století přeměnili na křesťanský kostel. V polovině 18. století ho romantici vrátili do takřka původní podoby. Jde o ohromnou dórskou stavbu považovanou za nejkrásnější chrám nejen na ostrově Sicílie, ale taktéž v celém řeckém světě. Co se týče polohy Valle dei Templi, nenechte se zmást údolím v názvu. Chrámy stojí z velké části na svahu skalnatého hřbetu, jenž kdysi sloužil jako mocná hradba starověkého města a zároveň umožňoval, aby stavby byly vidět jako silueta na obzoru. Odsud je úžasný výhled na samotné Agrigento, které je z hlediska rozlohy pouhým fragmentem svého antického předchůdce. V době jeho největší slávy totiž město obývalo zhruba 200 tisíc lidí.