Článek
Hlavním cílem rybářů jsou sardinky, jejichž lov trvá v Ománu od konce listopadu do února. Žádný průmyslový rybolov pomocí velkých lodí se ale nekoná. Kapitánům, kteří mají povolení na lov, stačí natáhnout sítě nějakých 200 metrů od pobřeží a pak je jen plné vytáhnout zpět na pláž.
Všudypřítomní racci si chtějí urvat něco pro sebe, stejně tak i někteří místní.
Takto korzují po tři měsíce po pobřeží Ománu a vydělávají si na živobytí. Když se objeví v lidnatější oblasti, jako třeba v Salále, stává se z toho tak trochu společenská událost.
„Lov ryb je show pro místní i turisty. Naši klienti jezdí do Salály na výlety a často chtějí u rybářů zastavit a vyfotit si jejich práci. Ulovené ryby pak můžou vidět i na místním trhu," řekl Novinkám delegát CK Fischer Pavel Bednařík.
V sítích uvízne ledacos
Se sítěmi se na břeh dostanou nejenom sardinky, ale třeba i malí žraloci nebo trnuchy. Na ochranu přírody se nehraje, rybáři si odvezou všechno. Pro místní je to vítaná příležitost zpestřit si jídelníček nějakou tou rybou, která odpadne nebo kterou si dokážou v tlačenici mezi ostatními vybojovat. A že je to občas mela.
Mimochodem, nachytané sardinky většinou nekončí v žaludcích obyvatel tohoto sultanátu. Po nasušení se prodávají převážně lidem z hor, kteří je používají jako dostupné krmivo pro svá zvířata.
Trochu kuriózní situace nastala, když se na tomto lovu objevila skupinka českých turistů. Omán je totiž masovým turismem stále ještě víceméně nedotčený, a tak jsou zde cizinci pohybující se mimo hotelový resort tak trochu neobvyklým jevem. Nemluvě o Evropankách vytahujících si sukně nad kolena, aby si je nenamočily ve vodě.
Cizinka si fotí místní, Ománec fotí cizinku.
V tu chvíli se zvědavé pohledy změnily v mlsné, a kdo si předtím natáčel ryby mrskající se v sítích, najednou mířil objektivem úplně jinam. A kdo mobil v ruce neměl, ten si najednou něco potřeboval vyřídit. Někteří „nenápadně“, jiní bez jakéhokoliv studu, hlavně když se podařilo získat nějaký ten záběr nebo fotku. Kdyby vše neprobíhalo v takovém kvapu, možná by padla i žádost o společnou fotku. Každý si tak přišel na to svoje – místní i cizinci.
Proč se snažit o nenápadnost...
Den byl ve své polovině, rybáři tak neměli času nazbyt a rychle vyklidili pole. Pláž se tak začala vyprazdňovat a mizet začali i přidrzlí racci, kterých tam bylo tolik, že je skoro zázrak, že oblečení zůstalo bez nechtěné památky na ně.