Hlavní obsah
Pokud se na ostrov vydáte trajektem, zakotvíte v přístavu Bastia. Foto: Profimedia.cz

Korsika je nejen rodiště francouzského vojevůdce Napoleona I. Bonaparte, ale především ostrov plný přírodních krás, úchvatných útesů, jedlých kaštanů a polodivokých prasátek. A také menhirů, jež mají lidské tváře.

Pokud se na ostrov vydáte trajektem, zakotvíte v přístavu Bastia. Foto: Profimedia.cz
Ostrov Korsika stále patří Napoleonovi

Pokud se na Korsiku vypravíte lodí, ať už z některého z italských či francouzských přístavů, přistanete nejspíš v Bastii, městě s necelými 40 tisíci obyvatel v departementu Haute-Corse na severu ostrova.

Na ústředním náměstí Svatého Mikuláše stojí socha muže, který vzhledem připomíná římského císaře: svalnaté urostlé tělo, jen lehce zahalené do řízy, poloobnažená hruď, na hlavě vítězný věnec. To je Napoleon, dozvídáme se. Cože? Ten malý tlustý skrček, který neudělal krok bez svého typického klobouku? Ano, je to tak, slavný císař a vojevůdce se tu nechal zobrazit v jakési ideální podobě, do níž mu však dost scházelo.

V horách zůstaly letní byty

Z Bastie se vydejte do vnitrozemí. Korsika je velmi hornatá, a tak není divu, že sem mnoho návštěvníků přijíždí za horskou turistikou. Hornaté vnitrozemí je téměř liduprázdné. Korsičané se buď stáhli do turisticky atraktivních, a tudíž ekonomicky výnosných míst na pobřeží, nebo tráví většinu roku ve Francii. V horských vesničkách a na samotách se už dneska uživit opravdu nedá.

Většina Korsičanů tak používá své prastaré rodinné statky jako jakési letní byty. Většinou jsou zabedněny, jen při velkých rodinných slavnostech se sem sjíždí příbuzenstvo.

Korsika je hornatá, ale o to je krásnější.

Foto: Martina Oplatková, Právo

Po cestě si všimněte, že všechny nápisy jsou důsledně uváděny ve dvou jazycích: kromě francouzštiny ještě také v původní korsičtině. Francouzské nápisy však bývají ve velké většině zamalovány barvou, občas bývají cedule i prostříleny. Jeden z důkazů toho, jak moc si připadají Korsičané svébytní a nezávislí na Francii. Zdá se však, že spíše než o podvratné aktivity se jedná o jakýsi národní sport. Ostatně cedule se zamalovaným názvem Corse a čitelným Corsica se tu prodávají jako suvenýr.

O původu korsičtiny vedou jazykovědci dodnes spory. Někteří ji označují pouze za nářečí italštiny, jiní hledají její původ v klasické řečtině a další se domnívají, že má ještě starší, předindoevropský původ. V horském městě Corte, jehož citadela rozhodně stojí za návštěvu, dnes na jediné ostrovní univerzitě vyučují i v korsičtině.

Pradávná Filitosa

Jedna z největších rarit Korsiky byla objevena teprve před sedmdesáti lety. Jsou jí tajemné menhiry, megalitické stavby dávných civilizací, jaké známe například z francouzské Bretaně. Tyhle stojící kameny mají ale jednu zvláštnost: spousta z nich má vytesané obličeje, některé dokonce i ruce a zbraně.

Nejznámější z těchto míst je Filitosa. Pradávné sídlo tu leží již dlouhých osm tisíc let a bylo využíváno ještě v době římské. Pak se však na něj na mnoho staletí zapomnělo. Až v roce 1946 objevil podivné útvary na svém pozemku sedlák Charles Antoine Cesari. S pomocí archeologa Rogera Grosjeana je odkryl, a místo se brzy stalo oblíbeným turistickým cílem.

Cesari pak mohl přestat svůj pozemek obdělávat, přestože jeho zemědělský charakter je dodnes patrný — poblíž starobylých kamenných staveb se pasou krávy i oslíci, vznáší se tu vůně fíkovníků.

Kromě menhirů se tu nacházejí kruhové stavby, o jejichž účelu se vedou diskuse, a nejznámější uskupení kamenů bývá označováno jako Dinosaurus, protože kostru tohoto zvířete opravdu připomíná. O jejich tvůrcích se však ví jen velmi málo.

Císařovo rodné město

Na západním břehu ostrova leží Ajaccio, Napoleonovo rodné město, a také hlavní. Jedna Napoleonova socha zobrazuje vojevůdce opět v římské tóze a s vavřínovým věncem, navíc za doprovodu lva, druhá jej pro změnu ukazuje na koni, obklopeného čtyřmi bratry. Až na té třetí, která se prý nachází nedaleko jeskyně, kde si malý Napoleon s přáteli hrával na vojáky, nacházíme Napoleona takového, jakého ho známe: podsaditého, s typickým kloboukem.

Socha Napoleona na náměstí v Bastii nemá s realitou příliš společného.

Foto: Profimedia.cz

Obdivovatelé císaře si mohou prohlédnout jeho rodný dům a navštívit katedrálu, kde byl pokřtěn. Vztah vojevůdce k rodnému ostrovu byl ovšem poněkud rozporuplný: na jednu stranu prý říkal, že by Korsiku „poznal i se zavázanýma očima“, ovšem na tu druhou doufal, že už se sem nebude muset vracet.

Katedrála, kde byl Napoleon pokřtěn.

Foto: Profimedia.cz

Hezkou zastávkou je také malebné město Porto a jeho dominanta, výborně zachovaná janovská věž. Podobných hranatých či okrouhlých bašt najdeme na korsickém pobřeží desítky. Jsou to strážní věže a postavili je Janované, kteří ostrov delší dobu ovládali.

To nejkrásnější nás čeká nad městem, na útesech Calanche. Úžasně tvarované skály patří k největším pozoruhodnostem Korsiky. Jedna z legend vypráví, že sám ďábel se tu zamiloval do mladé pasačky. Když jeho lásku odmítla, pomstil se tím, že začaroval všechny kolem do podoby kamenných zvířat. V bizarních skalách tak vidíme tu žábu, tu obrovskou ruku. Symbolem tohoto místa je nádherně tvarované srdce v takzvané Skále milenců.

Skála se srdcem uprostřed je jedním z nejvíce fotografovaných míst na Korsice.

Foto: Martina Oplatková, Právo

Zatímco střed Korsiky je oblíbený mezi příznivci horské turistiky, jih proslavily jeho pláže, z nichž dohlédnete na sousední Sardinii. Navštivte rovněž město Bonifacio a projeďte se jím na lodi. Uvidíte nejen městečko, jemuž opět dominuje mohutná pevnost a několik kostelů, ale také zajímavé skály a jeskyně. Jeden slavný skalní útvar se nazývá Napoleonův klobouk, další malebná skála je Zrnko písku.

Takto honosné jsou náhrobky korsických obyvatel.

Foto: Martina Oplatková, Právo

A na závěr si můžete nechat prohlídku zdejšího hřbitova. Hřbitovy na Korsice, a v Bonifaciu především, připomínají spíše malá města. Každá hrobka je honosným domkem s křížem na střeše a důležité je, aby i po smrti měli nebožtíci ten nejhezčí výhled na moře.

Doprava

trajektem: autem či autobusem jeďte do Francie či Itálie (nejblíže je Livorno) a odtud lodí do Bastie

letecky: z Prahy na Korsiku se přímo nelétá, přestupuje se na letišti v Paříži nebo v Lyonu, z Paříže létají na Korsiku pravidelné přímé lety, obvykle i třikrát denně, letiště jsou na Korsice rozmístěna v blízkosti měst Ajaccio, Calvi, Bastia a Figari

Korsika je oblíbená skalními lezci a příznivci horské turistiky, ti sem často jezdí se specializovanými cestovními kancelářemi

nejvyšší hora Monte Cinto (2706 m. n. m.) je oblíbená mezi příznivci horských výstupů; méně zdatným turistům se doporučuje aspoň návštěva skalních věží Bavella s oblíbeným skalním oknem Troe de la Bombe

Jazyk

domluvíte se francouzsky, v turistických oblastech i anglicky, s italštinou je to už obtížnější

nakupujte v minimarketech, platební karty jsou většinou akceptovány

Ubytování

v přímořských městečkách je hustá síť kempů s bungalovy, jinak převládají penziony nebo ubytování v soukromí (móda velikých hotelů na pobřeží sem ještě nedorazila)

Kaštany a prasátka 

Jedlé kaštany jsou vyhlášenou korsickou pochoutkou. Seženete tu kaštanový krém, kaštanovou zmrzlinu, polévku s kaštany, hořčici s kaštany, dokonce i kaštanové pivo. Kaštanovým stromům se daří zejména ve vnitrozemí, kde najdete rozlehlé plantáže.

A potom sem také patří prasátka. Ta jsou polodivoká a různě namíchaná: uvidíte tu hnědá, černá, růžová, černá s růžovými skvrnami a naopak. Občas vám malé stádečko vstoupí do cesty, když se budete motat jednou z horských serpentin. Jejich maso má prý být velmi dobré právě proto, že se živí spadanými kaštany.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků