Moskva překvapí svou rozmanitostí

Jedním z častých argumentů proč nejezdit do Moskvy bývá, že je to jedno z nejdražších měst světa. Asi tomu tak bude podle nějakých speciálních ekonomických ukazatelů, což ovšem naprosto neznamená, že by našinec v Moskvě uhynul hlady, musel spát pod mostem nebo si nemohl dovolit zaplatit vstupné do muzea či galerie, byť cizinci platí několikanásobně více než domácí.

Běžné ceny toho, co cestovatel pro své pohodlí potřebuje, nepřevyšují ty u nás. Naopak velmi příjemně překvapí např. ceny služeb některých cestovních kanceláří za výlety, levné a zároveň chutné je i občerstvení u stánků a v bufetech.

První známá písemná zmínka o Moskvě pochází z roku 1147, kdy suzdalský kníže Jurij Dolgorukij založil na Borovickém návrší nad řekou dřevěné opevnění - Kreml. Území to bylo velmi strategické, neboť v místě se křižovaly obchodní stezky kupců z celé Evropy.

Město se pak rozšiřovalo v pravidelných kruzích okolo pevnosti. Linii původních hradeb dnes lemuje několik víceproudových silničních obchvatů. Přes tyto soustředné kruhové objezdy se pak směrem do centra sbíhají v pravidelném odstupu hlavní ulice oddělující jednotlivé městské obvody.

Veřejná doprava sestává z autobusů, trolejbusů, tramvají a metra. Zážitkem jsou zejména interiéry metra. Stěny nejstarších stanic z 30. let 20. století zdobí zlacené nástěnné malby a křišťálové lustry nad nástupišti se lehce pohupují v průvanu. V nových stanicích se zase sklo a kov spojují v supermoderním designu. Metrem se dá jednoduše dostat téměř všude. Většina turistů své cesty začíná v Kremlu, další pozoruhodnosti jsou rozptýleny v různých vzdálenostech po celém městě.

Slavné Rudé náměstí se rozprostírá podél celé jedné strany vysoké kremelské hradby. Jeho původní funkci tržiště připomíná rozlehlý obchodní dům GUM. Podobá se spíše paláci, za jehož pseudogotickou fasádou z konce 19. století se dá sehnat jen zboží nejluxusnějších značek od textilu až po motorky a auta.

Z poloviny 19. století pochází i nedaleká stavba Muzea ruské historie, jejíž červená členitá fasáda a bílé střechy zároveň tvoří hlavní vstupní portál Rudého náměstí. Nejstarší budovou tu však je chrám Vasilije Blaženého, postavený v 16. století. Jeho pestrobarevné věže a kupole se zdají být kulisou do pohádky a trochu kontrastují s poměrně jednoduchým interiérem.

Jednoduše působí i mramorové mauzoleum V. I. Lenina. Jeho mumie je stále uvnitř. O Leninově pohřbení se zatím neuvažuje, protože pro většinu Rusů je stále hrdinou. Stejně jako Stalin, jehož zločiny jsou jaksi překryty jeho rolí vítězného vůdce Velké vlastenecké války.

Figury nepopulárních politiků byly postupně odvezeny do areálu moskevského parku Gorkého na břehu řeky. Nejtemnější momenty komunistické vlády v Rusku připomíná hlavně muzeum KGB v jeho bývalém sídle v Lubljance.

Doba komunismu se silně projevila i v architektuře Moskvy. Od 30. let 20. století se začalo s monumentální přestavbou. Pod širokými bulváry a mohutnými bloky obytných a administrativních budov zmizely celé starobylé čtvrti.

V té době se "narodilo" i takzvaných sedm Stalinových sester - navzájem si podobné stupňovité mrakodrapy zakončené úzkou věžičkou. Nezasvěcení si je stále pletou. Největší z nich je budova Moskevské univerzity, která pojme až 32 tisíc studentů.

Kromě gigantických staveb připravil bývalý režim pro obyvatele Moskvy i mnohahektarové parky. Moskvané dodnes velmi rádi tráví víkendy třeba ve sportovním areálu v Lužnikách nebo v parku Vítězství. Na zelené oddychové zóny v současnosti mnohde navazují neuvěřitelně rozlehlá populární tržiště. Dá se tam sehnat téměř vše od potravin, oblečení, elektroniky až po nábytek a kdo ví co ještě.

Moskva si naštěstí uchovala i starší stavební památky. Mezi největší moskevské architektonické skvosty patří například klášter novicek Novoděviči, jedno z nejstarších duchovních center města. Sestává z opevnění, několika kaplí a kostela Panny Marie Smolenské ze 16. stol. Ten je obklopen hřbitovem, na kterém byl vedle Čechova, Gogola a Prokofjeva pochován také Nikita Chruščov.

Nejstarší budovy blíž centru pocházejí většinou z 19. století. Matoucí výjimkou a zvláštním symbolem je chrám Krista Spasitele. Byl dostavěn v roce 2000 a je kopií pravoslavného kostela z 19. století, který nechali bolševici zbořit.

Nedaleko pak stojí Puškinovo muzeum výtvarných umění, jedna z hlavních uměleckých institucí, obsahující díla světových malířů a sochařů.Na tvorbu pouze ruských umělců se specializuje Treťjakovská galerie. Cesty milovníků klasického umění míří i ke slavné baletní scéně Velkého divadla. Ta se nyní opravuje, funguje však vedlejší menší scéna.

Za zvláštní uměleckou scénu pod otevřeným nebem se dá považovat i proslulá pěší ulice Arbat. Amatérské umělecké produkce se tam sice dnes konají jen občas, zato se tam dá v klidu posedět v některé z kavárniček a dobře se nakupují obrázky a typické suvenýry.