Expedice odstartovala v sobotu 25. května z řeckého přístavu Lavrio. Nyní po doplutí hodlají členové expedice pokračovat na souši. Cílem je výstup na horu Juktas.

„Je to takový magický bod, horu jsme viděli už z moře. Mínojci na ní postavili dvě svatyně,“ uvedl po doplutí vedoucí expedice archeolog Radomír Tichý. Do Česka by se měli vrátit za týden.

Po celou dobu provázelo plavce relativně příznivé počasí. Už před týdnem hlásili členové posádky, že cesta probíhá zdárně.

„Expedičnímu týmu se podařilo bezezbytku dosáhnout všech vytyčených cílů a po šesti dnech přistát na ostrově Milos. Od té doby ujel zhruba 150 km, dosáhl břehů ostrovů: Makronisos, Kea, Kythnos, Serifos, Sifnos, Milos a obstál ve všech situacích, které přináší neklidná hladina Egejského moře,“ hlásil z paluby lodi člen výpravy Jan Bartoň a dodal, že se posádka na hladině moře pohybovala stabilně rychlostí 4,5 až 5 kilometrů v hodině.

„Počasí nám několikrát umožnilo použít plachtu, rychlost člunu se pak zvýšila na úctyhodných 7,5 km/h. Expedičníci se dokonce rozhodli vyzkoušet člun v krizových a velmi náročných situacích. V úterý 28. května v zálivu ostrova Kythnos bylo vyzkoušeno převrhnutí plavidla. Člun, který se otočil dnem vzhůru, byl bez problému vrácen zpět do původní polohy a po vylití vody byl po několika minutách způsobilý k plavbě,“ dodal Bartoň.

Zatěžkávací zkouška 

Další zatěžkávací zkouškou byla plavba ve větru o síle 4 až 5 botfortů (asi 30 kilometrů v hodině). I v těchto podmínkách člun držel stabilitu a s přehledem si poradil s vlnami o výšce 1,5 metru.

„Stejně dobře jako člun na tom byla dobře i sama posádka. Kromě ojedinělých náznaků mořské nemoci a menších odřenin a šrámů jsou všichni ve velmi dobré kondici a optimistické náladě,“ míní Jan Bartoň. Každodenní osmihodinové pádlování bylo podle něho sice náročné, ale únavový syndrom se u nikoho neprojevil.

Poslední úsek mezi Santorini a Krétou, který měřil přes sto kilometrů, byl důležitý pro historický kontext expedice. Na replice pravěkého člunu si archeologové otestovali vzdálenost, která na jiných místech Středomoří mohla hrát podstatnou roli při posuzování šíření zemědělství. Udělali si představu o tom, jak mohlo dojít o osidlování Kypru, překonání Jaderského moře nebo šíření obsidiánu mezi Sicílií a pobřežím Tuniska.

„Stokilometrová vzdálenost ve Středomoří dlouho lámala archeologům hlavu při osídlení některých ostrovů. My jsme ji zvládli na jednoduchém plavidle, osvědčilo se. Nyní už známe například, jakou roli hrála plachta nebo jaká výška stěn člunu je nutná proto, aby překonal moře,“ řekl pro doplutí ČTK Radomír Tichý.

Podobné výpravy 

Expedice navazuje na podobné dvě výpravy, které se do Středomoří vydaly před 20 lety. Člun, v němž plavci na moře vyrazili, je 9,2 metru dlouhý, váží 1,5 tuny a je vydlabaný z kmene dubu. Jedná se o repliku plavidla, které bylo v roce 1994 objeveno v jezeře Bracciano u Říma.

Vedoucím výpravy je archeolog Radomír Tichý, ostatními členy jsou většinou archeologové nadšenci, převážně Východočeši, ale také dva Slovinci, jeden Slovák a Řek. Více než dvacítka mořeplavců byla rozdělena do dvou posádek tak, aby se mohli při pádlování střídat.

„Cílem expedice je zdůraznit význam tradice dřevěných lodí pro nejstarší námořní plavbu ve Středomoří, oproti například rákosovým, které dostatečně popularizoval Thor Heyerdahl. Nejde ale o bitvu mezi rákosovým a dřevěným člunem, jen věřím, že dřevěné lodě mají ve Středomoří větší tradici,“ uvedl již dříve Radomír Tichý.